Sledovali jste zprávy z moravskoslezského kraje - rozvodněné řeky, zatopená města, plné přehlady, přetékající mosty ... ? A napadla vás přitom otázka: Kde se ta všechna voda bere? Mě ano. A protože bydlím přímo v centru postižené oblasti, u lesa, ovšem v bezpečí na kopci, rozhodl jsem se zmíněnou otázku prozkoumat. Musím ovšem přiznat, že mě nevedly pouze intelektuální zájmy. No, řekněte sami, odolali byste výzvě, kterou skýtá zaplavený les, kdybyste bydleli přímo u něho a kvůli vodě se nedostali do práce, a tak seděli doma? Já rozhodně ne. Tak jsem se vydal na dobrodružnou výpravu začínající pod mými okny.

Celý les vypadal jako docela neznámá divočina. Stanul jsem za vlastním domem a vykročil prozkoumat neprobádaná tajemství. A nezapomněl jsem na jednu důležitou věc - fotoaparát. Pokud byste si mysleli, že budu procházet po suchých místech a zkoumat z nich zaplavená území, tak jste hrubě podcenili a) mě b) les. I kdyby bylo zaplavené jedinné údolí, bezpochyby bych prošel právě jím - takové údolí jsem však hledat nemusel, neboť zaplavený byl celý les. Musel bych mít sedmimílové boty, abych mohl skákat po nezatopených ostrůvcích. Nebudu to již dál protahovat a zvu vás k prohlídce alba, ve kterém jsem se pokusil objektivem zastaralého promáčeného fotoaparátu zprostředkovat pocit, že vám teče do bot. A nyní již nezbývá, než přát, aby tento pocit zůstal pocitem, nikoli skutečností.

Kde by voda být neměla...

A jedna zajímavost: Strávil jsem v lese přes tři hodiny. Celou dobu jsem procházel vodou. A domů jsem se vrátil od hlavy k patě suchý - to je kouzlo gore-texu :-)