Zrada básně
Přepnout na zobrazení se styly

Nekončící zrada

2008, sbírka Agapé
i

Stmívá se, padá stín,
už ne jen lístky kopretin,
už šlahouny, klepeta,
stírají všem tvář, že nevidím.

Pak mnoho mužů bez tváře,
se vésti druhé zaváže,
až tam co cesta široká je,
slíbí všem, vstoupit do ráje.

Zatím jen stoupat do věží,
ač nikdo dávno nevěří,
slepý rádce přikáže,
vstup, máš-li dost kuráže.

Prv otec, pak dítě malé,
odváží se vstoupit dále,
věrně spolu stoupají,
tichá cesta opájí.

Mnoho nocí probděli,
než je cesta rozdělí,
než hluchý vůdce z nás,
přikáže následovat hlas.

Královny i princezničky,
odložily své šatičky,
nad těmi muži kralují,
od sebe se vzdalují.

Pokládají základy,
pokrytecké svobody,
šlapaje po všem co mají,
pro sebe se usmívají.

CHLAPEC

Země se chvěje a burácí,
kdopak se to k ní navrací?
Kdo se to ven protahuje,
násilím se prosazuje?

Chlapec se rodí v hlubinách,
pátrá v zemi po skulinách,
svým žárem je rozšiřuje,
na povrch se připravuje.

V boji stoupá dále,
učí se na krále,
všechny slabší potírá,
tím svoji moc rozpíná.

V krvi a bojích získá moc,
obestře zemi temná noc,
nic nebude ušlechtilé,
zdá se to být pošetilé.

DÍVKA

Země se jen směje,
copak se to děje?
Kdo se rodí v jemné růži,
odhaluje svoji kůži?

Dívka se uvnitř zavírá,
ale své květy otvírá,
svoje ostny přiostří,
popluje v proudu, závětří.

Využívá, stimuluje,
přece jen se probojuje,
přítelkyně potírá,
krví stůl si prostírá.

Zradou a lstí si získá moc,
sama na zemi jako noc,
nic nebude krásné,
zdá se to být jasné.



Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB