Společenství jediného evangelia

2009, seminární práce, exegeze

GALATSKÝM 2,5-10

V žalmu 113 v prvním verši čteme: „Jaké dobro, jaké blaho, tam kde bratři žijí svorně.“ A je jistě krásné, žijí-li tak. Ovšem z vlastní zkušenosti poznáváme, že k těm největším konfliktům dochází právě ve společenství bratří a sester. A jak vidíme v celém Novém zákoně, nesvornost se nevyhnula ani první církvi a dokonce ani apoštolům. Jaký však rozdíl mezi nesvorností jejich a naší! Apoštol Pavel v našem textu obhajuje „evangelium, které káže“ (Ga 2,2) a kvůli němuž se dostal do sporu. My tak můžeme sledovat, jak v takové situaci postupuje.

Kliknutím stáhnete celý text
Formát: .pdf
Velikost: 191 kB

Textová kritika

Na první pohled se zdá, že o původní znění textu nejsou spory. V žádném z českých překladů nenacházíme poznámku o jiné variantě. Teprve v Nové anglické bibli ¹ nacházíme u pátého verše odkaz k variantě: „na chvilku jsem ustoupil jejich požadavku“. Více k tomu poznamenává ve svém výkladu John R. W. Stott ² . U něho se dozvídáme, že všechny významné řecké kodexy mají v pátém verši zápor (neustoupili jsme), ale některé latinské verze zápor vynechávají, a tak na první pohled zcela převracejí význam. ³ Pokud bychom se zajímali o Titovo obřezání či neobřezání, o kterém čteme v předchozích verších, a ke kterému se tvrzení o ustoupení či neustoupení vztahuje, byl by pro nás dopad tohoto tvrzení důležitý. Ovšem, jde-li o význam textu, zůstává nezměněn. Jestliže totiž nebyl Titus obřezán, dokazuje to, že Pavel neustoupil a zůstal pevný. Vzhledem k řeckým rukopisům i kontextu právě toto dává ten nejlepší smysl. I kdyby však bylo správné číst bez záporu, znamenalo by to, že Pavel, podobně jako u Timotea, udělal smířlivé gesto. (Sk 16,3) ⁴ Nic to ale nemění na tvrzení třetího verše: Titus nebyl přinucen dát se obřezat.

Analytické srovnání

Při srovnání různých překladů nás musí ihned upoutat odlišnost čtení hned následujícího, tedy šestého, verše, konkrétně krátké, vsunuté poznámky, která nás překvapí nejen svým různým čtením, nýbrž také svým významem v kontextu celého oddílu. Ekumeničtí čtou: „čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní“. V Nové smlouvě nacházíme slova: „na tom, jací kdysi byli, mi nezáleží, protože Bůh nepřijímá člověka podle významu jeho osoby“. Kraličtí pak shodně s polským překladem i anglickou verzí krále Jakuba překládají: „Bůh osoby člověka nepřijímá“ a když se podíváme do řeckého textu, zjistíme, že tento překlad je nejdoslovnější. V řečtině totiž čteme: prosópon theos anthrópú ú lambane, tedy: Bůh nepřijímá osobu člověka. Zde se tímto tvrzením ovšem míní, že Bůh nepřijímá osobu podle významu, jaký jí přisuzují lidé, nýbrž člověka samotného a tedy nikomu nestraní.

Spíše než rozpor nás tedy bude zajímat, proč zde, tuto jistě pravdivou skutečnost, Pavel vyslovuje. Pavel zde mluví o apoštolech, jejichž jména vyjmenovává ve verši devátém. Jsou to Jakub, Petr a Jan. Když tedy uprostřed řeči Pavel náhle zdůrazňuje, že Bůh nikomu nestraní, vyvolává to v nás dojem, jakoby se opět hájil. Jakoby zde byl někdo, kdo by jim chtěl stranit, posuzovat je podle významu jejich osoby. Že se naše uvažování ubírá správným směrem, potvrzuje také Stott, když cituje z Lightfoota ⁵ : „ Pavel nesnižoval postavení Dvanácti, ale staví se proti mimořádným a nadměrným nárokům, které jim přiznávali judaisté. “ ⁶ Judaisté patrně vyvyšovali postavení Jakuba, Petra a Jana na základě toho, že Jakub byl bratr Páně a Petr a Jan pak patřili k užšímu kruhu tří Ježíšových přátel. Tuto „ vyšší kvalifikaci “, na základě toho co byli, Pavel zamítá. Namísto toho zdůrazňuje, co jsou nyní, mluví o jejich pověsti. Nesnižuje je, vždyť již v 1,17 je uznal za apoštoly, kteří byli před ním. Uznává jejich úřad , nikoli osoby . ⁷ Tak se nejvýstižnější jeví překlad Nové anglické bible: „Bůh neuznává tyto osobní rozdíly.“

V následujícím, tedy sedmém, verši nacházíme další slova, u kterých bude nutné se pozastavit. V řečtině čteme: alla túnantion idontes hoti pepisteumai to euangelion tés akrobystias kathós petros tés peritomés. Píše se zde tedy o evangeliu neobřízky (akrobystias) a evangeliu obřízky ( peritomés). ⁸ Doslovné znění by tak mohlo vést k zavádějícímu dojmu, že se zde mluví o dvou různých evangeliích. Přitom Pavel v celé kapitole obhajuje existenci jediného evangelia. Proto je zcela správné číst „evangelium pro neobřezané“ a „evangelium pro obřezané“, jak překládá KMS, tedy pro „pohany“ a „židy“, jak tlumočí Ekumenický překlad. Je totiž jediné evangelium, které je zvěstováno jednak židům a jednak pohanům. To lze snadno dokázat i z následujícího (osmého) verše, kde Pavel slovo akrobystias nahrazuje slovy: eis ta ethné , tedy „pro národy“, čímž je myšleno „pro pohany“. „ Je tedy jediné evangelium, ale různé oblasti služby, “ ⁹ jak konstatuje ve svém výkladu Wiersbe.

Nakonec poslední zastavení v této kapitole u verše devátého. V Ekumenickém překladu čteme, že Jakub, Petr a Jan podali Pavlovi a Barnabášovi pravici „na stvrzení dohody“, že jedni půjdou mezi židy a druzí mezi pohany. Podle KMS si podali ruce „na důkaz společenství“. A v dalších překladech nenajdeme přesné vyjasnění, ale přece jen poznáváme, že KMS bude zřejmě přesnější. V kralickém i polském překladu čteme „na tovaryšstvo“, což je poměrně výstižné, i když dnes už příliš nepoužívané, slovo. V Nové anglické bibli si podají ruce zkrátka „na to“, ale v překladu krále Jakuba si podávají „right hands of fellowship“. Což je pro nás Čechy podobně obtížně přeložitelné slovo, jako v řečtině použité koinónias. Významově nejbližší je mu pravděpodobně slovo „společenství“ ale je bližší také jinému slovu, totiž „jednota“. Za povšimnutí také stojí, že si nepodávají „ruce na důkaz společenství“ či „ruce na stvrzení“, nýbrž „ruce společenství“. V angličtině to dobře vystihuje slovo „of“ - „hands of fellowship“. Tak řečtina více než české překlady akcentuje již existující jednotné společenství. Apoštolové dospěli k rozhodnutí a podávají si ruce nikoli na důkaz společenství, nýbrž ruce, které již jsou společenství.

Jeruzalémský koncil

Slova a celkové vyznění celého oddílu (tj. vv. 5-10) jsou velmi přímá a jasná. Vyznívá z nich Pavlova horlivost, kterou velmi dobře chápeme, čteme-li celou epištolu Galatským. Jestliže ji budeme chápat jako soudní řeč, nachází se tato část v závěru oddílu naratio , kde Pavel představuje sám sebe a své evangelium, které ovšem nepovažuje za své, nýbrž za jediné a neměnné. Zde konkrétně jako hlavní argument uvádí rozhodnutí Jeruzalémského koncilu. Průběh jeho jednání by se v Pavlově popisu dal shrnout asi takto: Pavel přišel a rozhodně se postavil za pravdu, kterou si byl jist. Vážení apoštolé poznali milost, kterou Pavel má a proto nic nepřidali, a podali ruce společenství. Popis takto jasného průběhu je jistě adekvátní obhajovací řeči, ale pro nás bude užitečné, když si uvědomíme, že mezi dvěma větami, kterými jsme výše popsali průběh koncilu se nachází ještě spor, který vnesli „někteří bratří z farizeů“ (Sk 15,5). V patnácté kapitole skutků se tak dozvídáme, že konečná jednota není automatická, ale je výsledkem dohody, ke které apoštolové došli navzdory mnoha tlakům judaistů. Toto bychom měli mít na paměti při našem dalším přemýšlení.

Klíčová slova „evangelium“ a „společenství“

Nový biblický slovník definuje evangelium a říká: „Evangelium je dobrá zpráva o tom, že Ježíš Kristus naplnil svá zaslíbení Izraeli, a že se pro všechny otevřela cesta spasení.“ ¹⁰ Pavel přijal toto evangelium díky Božímu zjevení (Ga 1,11) a považuje jej za svatou věc, která nám byla svěřena (1 Tm 1,11). Toto evangelium hlásá, protože k tomu byl povolán (1 K 9,16). Chce jej hlásat s odvahou i přes utrpení a odpor (1 Te 2,2) a nepřátelství (2 Tm 1,8). V epištole efezským označuje evangelium za „slovo pravdy“ (Ef 1,13). ¹¹ Takto se evangelia drží i v listu Galatským.

Jenže v našem oddílu se setkáváme s problémem. Spor o toto evangelium hrozí rozbít společenství. Řecké slovo pro výraz společenství je koinonia. Může být použito také jako předložka koin-. A. R. George v Novém biblickém slovníku shrnuje své bádání o slovech s kořenem koin- takto: „Důležité je, že tyto výrazy dávají jednoznačně přednost významu mít účast na něčem před významem sdružovat se s ostatními. Také tam často bývá genitiv, aby ukázal, čeho se kdo účastní nebo na čem se podílí.“ ¹² Zde tak nebylo ohroženo pouze společenství mezi apoštoly, ale také podílení se pohanů a židů na jediném evangeliu. A my nyní můžeme sledovat, jak na tuto situaci reaguje Pavel a apoštolé. K jakému poznání došli, že si nakonec podali ruce společenství?

VÝKLAD

Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia. (Ga 2,5) V této větě je Pavel velmi nekompromisní. Stott stručně poznamenává: „ Pavel učinil ústupky slabým bratřím, nikoli falešným . “ ¹³ Pavel nezavdával příčiny ke sporům, naopak usiloval o pokoj, avšak když falešní bratří spory vyvolali, stavěl se jednoznačně a neochvějně za pravdu. Pravda evangelia (Ga 2,5.14) mu byla natolik cenná, že za ni byl ochoten bojovat a byl si touto pravdou natolik jist, že ji hájil před každým. Kdyby Pavel váhal, či pochyboval, jistě by před apoštoly, kterých si velmi vážil (Ga 1,17), nevystupoval tak pevně. Jakub ve svém listě píše, že moudrost je: „ především čistá, dále mírumilovná“ (Jk 3,17; přidané zdůraznění). Pavel zde vystupuje ve shodě s touto pravdou a nadřazuje čistotu mírumilovnosti. Wiersbe Pavlův přístup hodnotí slovy: „ pokoj za každou cenu nebyl styl Pavlovy služby a neměl by být ani té naší. “ ¹⁴

Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti - čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní - ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili; (Ga 2,6) Vsuvce jsme se již věnovali výše, nyní však k obsahu. Pavel zde stručně vystihuje závěr koncilu. Navazuje na předcházející verš, který končí slovy „pravda evangelia“ a potvrzuje ji dále tím, že ji uznali ti, kteří se těší zvláštní vážnosti. Neříká zde jména, protože není důležité kdo, důležitá je autorita, která nic nepřidala. Pavel přednesl hotové evangelium a toto zůstalo nezměněné. Stott si všímá, že Pavel již ve verši 2,2 mluví o „evangeliu, které zvěstuji“. Nikoli tedy o evengeliu, které zvěstoval. Jakoby tím zdůrazňoval, že evangelium opravdu zůstává jediné a stejné, jsou to Galatští, kteří je opouštějí, nikoli Pavel. ¹⁵ Ze skutků (Sk 15) víme, že celé rozhodování nebylo nijak jednoduché a rozhodnutí nebylo jasné. Někteří z bratří farizeů tlačili na apoštoly, aby k evangeliu připojili obřízku a další věci zákona. Avšak apoštolé neustoupili a zachovali evangelium nezměněné, a tak vlastně nemůžeme mluvit o „Pavlově evangeliu“, nebo naopak o Janově či Petrově, protože celý Nový zákon obsahuje pouze jediné evangelium. Můžeme mluvit o rozdílech ve slohu nebo v důraze, ale nikoli v evangeliu. ¹⁶ Tak stejně jako tenkrát ani dnes nemůžeme k evangeliu nic připojit ani se spokojit s jiným či odlišným evangeliem.

naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům. (Ga 2,7) Apoštolé zde odhalili namísto různosti evangelií různost obdarování, různé oblasti služby. Jak často i mezi dobrými pracovníky ve sboru dojde ke sporům kvůli odlišným způsobům práce. Kolikrát máme tendenci jednat opačně než Pavel. Zatímco pro zachování klidu mlčíme k manipulacím s evangeliem, pak jsme schopni se přít o způsobech služby týmž evangeliem. Takovýto přístup je zcela špatný. Měli bychom si vzít příklad z apoštolů a zastávat jednotu evangelia a žehnat různosti služeb a obdarování.

Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také mně k službě mezi pohany. (Ga 2,8) Zde nacházíme pravý důvod, proč Pavel může kázat evangelium mezi pohany a Petr mezi židy a nemusí dojít ke sporům. K obojímu totiž dal sílu Pán. Protože oba apoštolé jednají z Božího pověření a Boží síly, mohou mít jistotu stejného evangelia. Vždyť Bůh je jeden. Proto i my jednejme z Boží síly. Vyhneme se tak zbytečným sporům a nenecháme se k nim svést ani „falešnými bratřími“.

Když tedy poznali tu milost, která mi byla dána, podali Jakub, Kéfas a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve, mně i Barnabášovi pravici na důkaz společenství, abychom my šli mezi pohany a oni mezi obřezané. (Ga 2,9; KMS) Na začátku koncilu hrozilo nebezpečí rozdělení a neshody. Na konci však panuje shoda a společné podílení se na jediném evangeliu. ¹⁷ „Sloupy církve“ se osvědčily také v této zkoušce a zůstali pevně stát. To, že některé pozdější koncily nekončili shodou a společenstvím takže dnes máme mnoho různých denominací a potíže, které z tohoto stavu plynou, nám ukazují důležitost takového společenství. Vždyť přece sloužíme jedinému Pánu a kážeme jediné evangelium. Můžeme si i dnes jako křesťané podat ruce společenství?

Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval. (Ga 2,10) Zde se dostáváme od teologie k praxi, pomoci chudým. Wierbe to komentuje: „ Obojí spolu jistě souvisí. Správné učení nikdy není náhradou za to, co má křesťan dělat. “ ¹⁸ Shoda je důležitá, ale není konečným cílem. Ve chvíli, kdy jsme dosáhli společenství, můžeme, dokonce musíme, začít jednat a společně pracovat. Pavel říká, že o to vždy horlivě usiloval a Lukáš ve skutcích jeho slova potvrzuje (Sk 11,27- 30). Otázka zní – nezahanbuje nás to?

Závěr

Na začátku oddílu sledujeme hrozbu rozdělení společenství v neshodě. Tento stav způsobili judaisté, bratří, kteří, možná i v dobré víře, začali vyučovat evangelium, které bylo jiné, než to, které kázal Pavel. Také i dnes se mohou vyskytnout bratří, kteří budou kázat jiné evangelium. Jak tedy máme v takovém případě jednat?

První co Pavel udělal bylo, že se jim rozhodně postavil a neustupoval. Tak i my máme zůstat pevní ve víře, kterou jsme přijali od Pána a ve službě z jeho síly. Proto si musíme být jisti evangeliem. A abychom si jím mohli být jisti, musíme jej přijímat od Ježíše. Druhé, co udělal Pavel, bylo, že odjel do Jeruzaléma, aby jej potvrdily autority církve. Právě moudrosti apoštolů tak vděčíme za to, že dnes máme v Novém zákoně jediné evangelium, kterého se vždy musíme držet.

Tak jednoznačně rozhodli apoštolé – musíme se držet jediného evangelia a ostatní spory o způsob práce jsou zbytečné. Pak zůstane zachována jednota církve a společenství nebude narušeno. A to je pravá výzva i pro dnešní církve a pro nás. Nepřipusťme mnohost evangelií – je jediné. Tak přes rozdílnost obdarování a služeb zachováme požehnané společenství církve a odoláme tlaku „falešných bratří“.

nahoru

POUŽITÁ LITERATURA

Bible

Ekumenický překlad; Kralický překlad; překlad KMS; Biblia Gdańska; King James Version; New English Bible: New Testament; NewWestcott-Hort Greek NT

Komentáře

STOTT, John R. W. Jediná cesta: Výklad Pavlova listu Galatským. Kutná Hora: Česká biblická práce, 1968

WIERSBE, Warren W. Buď svobodný: výklad listu Galatským. Praha: Návrat domů,2006 ISBN 80-7255-130-2

Slovníky

NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich 1956

DOUGLAS, a kol. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů 1996; ISBN 80-854-95-65-1

Theophilos: moduly Easton's bible Dictionary; a poznámky ke KMS

Poznámky pod čarou

1 New English Bible: New Testament.
2 STOTT, John R. W. Jediná cesta: Výklad Pavlova listu Galatským.
3 Srov. Tamtéž. s. 19.
4 Srov. Tamtéž. s. 20.
5 LIGHtFOOT, J. B. Saint Paul's Epistle to the Galatians. Oliphants, 1957.
6 LIGHTFOOT, J. B. Saint Paul's Epistle to the Galatians. s. 108; In: STOTT, John R. W. Jediná cesta: Výklad Pavlova listu Galatským. s. 20.
7 Srov. STOTT, John R. W. Jediná cesta: Výklad Pavlova listu Galatským. s. 20.
8 Tak doslovnější překlad podle poznámek KMS. Stott raději cituje překlad „evangelium neobřezaných“ a „ evangelium obřezaných“, který už je však také více výkladem, než doslovným zněním.
9 WIERSBE, Warren W. Buď svobodný: výklad listu Galatským. s. 25.
10 DOUGLAS, a kol. Nový biblický slovník. heslo: evangelium.
11 Srov. Tamtéž.
12 Tamtéž.
13 STOTT, John R. W. Jediná cesta: Výklad Pavlova listu Galatským. s. 20.
14 WIERSBE, Warren W. Buď svobodný: výklad listu Galatským. s. 24.
15 Srov. STOTT, John R. W. Jediná cesta: Výklad Pavlova listu Galatským. s. 20.
16 Srov. Tamtéž. s. 21.
17 Srov. WIERSBE, Warren W. Buď svobodný: výklad listu Galatským. s. 25.
18 WIERSBE, Warren W. Buď svobodný: výklad listu Galatským. s. 26.