Zázračné ovoce [1,2,3,4,5,6]
2008, příběh psaný pro letní tábor
Kliknutím stáhnete celý text
Formát: .doc
Velikost: 108 kB
Laskavost, Dobrota
Také prostřední bratr, jmenoval se Filip, vyšel do světa. Ani on nevěděl, kam by měl jít, tak se vydal po známé obchodní stezce mířící k jihovýchodu. Nedorazil příliš daleko a vtom zaslechl, jak se za ním vysokou rychlostí řítí kočár. Ustoupil tedy stranou, ale to už byl kočár tu. Zastavil, a Filip poznával známou tvář. Byl to Oldřich, jeho kamarád z dětství a zval jej do kočáru. Olda mířil na východní trhy prodávat keramiku, a protože Filip stejně nevěděl, kam by měl zamířit, rozhodl se, že pojede s ním. Třeba se na něj cestou usměje štěstí.
Olda popohnal koně a už se společně řítili nerovnou cestou. Přes den vítr ve vlasech a v noci střechu nad hlavou, to se to dobře cestovalo. Za týden už byl Olda nedočkavý. Měl rád východní trhy. Mohl totiž smlouvat, a když se dařilo, také dobře vydělat. Mluvit, smlouvat a dirigovat druhé, to Olda uměl už od dětství a nyní se chopil organizace. Filipa už zcela automaticky zahrnul do svých plánů. Ten sice zprvu váhal, ale pak se nechal strhnout Oldou a než se přiblížili k městu, měli už plán.
Druhý den stál Filip za stánkem a před sebou měl vyloženo mnoho nejrůznější keramiky. A kde že byl Olda? Vtom už jej Filip zahlédl. Potuloval se davem a mířil k němu. Přistoupil ke stánku a začal si se zájmem prohlížet svou vlastní keramiku. Občas některý kus pochválil a pak vzal do ruky jiný. Nakonec si vybral jednu z mís a zeptal se Filipa, kolik stojí. Ten dělal, jako by Oldu nikdy v životě neviděl a řekl: „Deset denárů.“
„Deset denárů?“ vykřikl Olda, „Jen deset denárů? A tato úžasná váza stojí kolik?“
„Patnáct.“
„Neuvěřitelné! A tato?“ Olda ukazoval na jednu po druhé a nikdy nešetřil pochvalnými slovy a výkřiky údivu nad neuvěřitelně nízkou cenou tak kvalitního zboží. Jak předpokládal, strhl na sebe velkou pozornost. Lidé přicházeli, aby se také podívali, co se to děje. Kolem stánku se vytvořil houf lidí a většina z nich už nevěděla, kdo s tím začal, ale všichni vykřikovali zprávy o skvělém zboží. Filip sotva stíhal prodá-vat. Než slunce dostoupilo vrcholu, Olda odešel, aniž něco koupil a polovina keramiky byla vyprodána.
Odpoledne Olda svůj reklamní výstup zopakoval ještě jednou a dav kolem stánku byl ještě větší. Tak se stalo, že aniž si kdo čeho všiml, proměnil se Olda ze zákazníka na prodavače. Když zboží ubývalo, začal Olda k Filipově údivu vykřikovat, ať lidé nezoufají, že zítra bude mít zboží nové.
Prodej skončil dlouho před večerem. Nebylo už co prodávat. Konečně měl Filip čas, zeptat se na další dodávku keramiky. A Olda ochotně vysvětlil svůj plán.
„Teď se rozdělíme a každý zvlášť půjdeme a nakoupíme tu nejlevnější keramiku na trhu. Musíš smlouvat a kritizovat kvalitu. Jakmile začnou odcházet i ostatní zákazníci, prodejce ti rád dá nízkou cenu, jen aby se tě zbavil.“ Tak vyrazili. Filip zamířil k prvnímu stánku a protože ceny byly nižší, než ty, za které prodávali, přistoupil blíž. Bral do ruky jednu nádobu za druhou a nahlas uvažoval: „Kvalita nic moc, ale možná bych ji i koupil, kdyby nebyla tak drahá.“ a pak ji vždy položil zpět. Co se dělo dál, mu připadalo jako sen. Od stánku vyběhl jakýsi mladík. Popadl jej pod krkem. Strčil mu hlavu mezi vázy a křičel: „Nepoznáš Benátskou keramiku, tupče!“ A dav se opět seběhl. Křičeli jeden přes druhého, až nikdo vlastně nevěděl co se děje. Kdosi shodil několik váz. Mladík uvolnil sevření Filipova krku a ten se hbitě vyprostil a prodíral se davem pryč. Do někoho narazil. Cizí ruka jej pevně chytila a už nepustila. Marně Filip křičel. Marně se vzpíral. Někdo v něm poznal prodejce předražené keramiky. Nebýt strážce, který jej pevně držel, byl by jej dav snad ušlapal.
„Neudělal jsem nic nezákonného!“ hájil se Filip, jakmile spatřil soudce.
„Možná ne,“ připustil soudce s hlubokým pohledem a vysokým obočím.
„Tak mě pusťte, nejsem zlý! Nic jsem neprovedl.“ vyštěkl Filip na soudce.
Ten se však ani nepohnul a pozorně Filipa sledoval. Pak klidně pokýval hlavou, když viděl, že se Filip uklidnil. Teprve za dlouhou dobu znovu promluvil. Mluvil hlubokým zvučným hlasem. Budil ve Filipovi pocit bezpečí. Ptal se, co se dělo a jak. Filip řekl popravdě, jak se vše seběhlo, a nakonec pověděl i o příčině své cesty. Podivných stromech, které nechtějí nést ovoce. A tu se soudce zamyslel ještě více a pak pravil: „Myslím, že vím, v čem je problém. Tvůj strom je jako ty. Král moudře rozdělil stromy, ovoce které tobě chybí je laskavost a dobrota. Poslouchej mě nyní dobře...
Porovnal jsi se s lidmi ve svém okolí a zjistil jsi, že mnozí z nich se chovají mnohem hůře, než ty. Když jsi potom přemýšlel o sobě, došel jsi k závěru, že jsi vlastně celkem dobrý. Ostatní lidé jsou na tom hůř, takže ty na sobě nepotřebuješ nic měnit. Ale není to pravda. Když totiž posuzuješ druhé, hodnotíš jen jejich činy a důsledky toho co udělali. Zatímco když hodnotíš sebe, přemýšlíš o mnoha okolno-stech a příčinách toho, že jsi se nechoval, jak by jsi měl. Říkáš například: Ale já jsem nechtěl udělat nic zlého. Já jsem zapomněl. Já nemohl jinak, oni mě přemluvili. A myslíš, že tím je to v pořádku, ale není.
Myslíš si, že jsi dobrý a v pořádku. Nejsi!
Samozřejmě že také vidíš, že některé věci neděláš správně. Máš pro to ale dobré důvody. Co by se stalo, kdybys vše dělal správně? Vyčníval bys a kamarádi by se podivovali, možná i smáli. A to rozhodně nechceš.
Takovéto uvažování tě pak dostává do situací, kdy děláš věci, o kterých víš, že jsou špatné, ale vlastně za to nemůžeš, protože to vymyslel někdo jiný a někdo jiný tě taky přemluvil, možná že jsi ze začátku ani nechtěl, ale nemohl jsi se nenechat přemluvit. Ostatní ale právem řeknou, že se vymlouváš. Jako člověk máš svůj rozum a také svoji zodpovědnost. Dříve, než něco uděláš, máš povinnost přemýšlet. A když zjistíš, že to, co jsi chtěl udělat, není dobré, musíš to neudělat. Jen ty zodpovídáš za to, co uděláš.
Protože ovoce, které ti chybí, je laskavost a dobrota, musíš se na sebe lépe podívat. Jsi opravdu dobrý? Odpověď: „Rozhodně lepší než tamten člověk, nebo dokonce než většina lidí.“ je neplatná. Otázka totiž není „Jsi lepší?“ ale „Jsi dobrý?“. Pro správnou odpověď ti mohou pomoci otázky: Jsi někdy neposlušný? Je někdo, kdo by na tebe mohl žalovat? Je někdo, koho máš rád jen proto, abys pomohl sám sobě? Pokud na některou z těchto otázek odpovíš ANO, pak nejsi dobrý.
Protože na celém světě neexistuje jediný člověk, který by mohl na tyto tři otázky pravdivě odpovědět NE, proto je jasné, že všichni lidé jsou zlí. A to je velký problém, protože nikdo zlý se nemůže udělat dobrým, počítá se totiž celý život. A nikdo, kdo je sám zlý, nemůže udělat dobrým někoho jiného. Žádný člověk tedy nemůže udělat sám sebe, ani někoho jiného dobrým. Protože všichni jsou zlí, všichni zaslouží trest. Tím trestem je smrt. V Betlémě se ale stal zázrak, narodil se člověk, který byl dobrý, protože byl zároveň také Bůh. Přesto se vědomě nechal potrestat, jakoby byl zlý... Byl to náš trest, který na sebe vzal...
Je to právě tento Ježíš, kterého potřebuješ prosit, aby tě udělal dobrým. Bez něho nebudeš laskavý ani dobrý a na tvém stromě se nic neurodí. Potřebuješ to udělat jak to říká on: „Zůstaňte ve mně a já ve vás...“
Jakmile soudce domluvil, Filip hned vyhrkl: „Chápu, vy mě nemůžete odsoudit, ale chcete, abych se polepšil.“ Soudce se zamračil a řekl: „Ne, já ti říkám, kdo ti může zachránit život.“ Pak však pokynul strážcům a ti Filipa pustili z pevného sevření. Filip odešel. Vyšel ze soudní budovy a oslnila jej sluneční záře. Zaklonil hlavu a pocítil teplo slunečních paprsků na své tváři. Otočil se zpět, ale dveře soudu byly zavřené.
Filip už nepotřeboval nikam dál chodit. Věděl, že nalezl odpověď na otázku, proč jeho strom neplodí. Vůbec se mu ale nelíbila. Nyní však byl bez prostředků a neměl nikoho, kdo by jej odvezl domů vozem. Vydal se tedy na zdlouhavou cestu pěšky.
Stalo se to jednoho rána. Filip byl ještě unavený a tak docela se neprobudil. Proto asi nehlídal své myšlenky. Zatoulaly se mu k slovům soudce a on, aniž by si toho byl vědom, dával zapravdu každému jeho slovu. Než si to uvědomil, bylo už pozdě. Musel nějak reagovat na to, že nejenže není dobrý, ale je zlý. Dělá zlo rodičům, sourozencům, blízkým. Co s tím? Filip věděl. Nebylo však vůbec jednoduché přiznat svou špatnost neviditelnému Ježíšovi. Přesto to dokázal a k odpuštění dostal navíc jako dárek od Ježíše sílu na cestu. Než totiž došel domů, začala zima. O co však byla cesta těžší, o to radostnější bylo shledání doma s rodiči, sestrami a dvěma bratry, kteří už se ze své cesty vrátili živí, zdraví a tak nějak plnější života.