Tato hra vznikla jako ilustrace k prvnímu dni táborového programu Maximální vztah. Ukáže nám, jak často a snadno považujeme za příčinu svých problémů a za svou překážku druhé lidi, přestože náš problém a naše zátěž je někde naprosto jinde.
Pro hru připravíme nějakou úzkou dráhu. Měla by být dost dlouhá (podle počtu dětí), ale široká tak, aby se tam dva lidé (děti) vyhnuli jen s obtížemi (tzn. max. půl metru). Její hlanice označíme nataženým lanem, nebo klacky, kameny apod. Hlavně musí být zřetelná. Dráha bude na obou koncích otevřená, bude fungovat jako most. Na jedné její straně bude mít každý hráč určitý počet předmětů (třeba deset kamenů). Na druhé straně bude mít stejný počet jiných předmětů (třeba deset šišek). Obě hromádky si nějak označí (třeba své tričko, čepici...).
Na jedné straně dráhy má každý hráč hromádku předmětů (kameny). Jeho úkolem je co nejvíce těchto předmětů v určeném časovém limitu (dle počtu předmětů) přenést na druhou stranu, ke své druhé hromádce. Startují ovšem všichni najednou. Hráč pokaždé uchopí jednu věc a tu přenáší dráhou ke svému cíli. Musí přitom projít dráhou. Nesmí z ní vykročit. Když se jakoukoli částí těla dotkne mimo dráhu, musí předmět, který právě přenášel, nechat ležet mimo dráhu. Tento předmět už nikdo nesmí odnést. Hráč se potom může vrátit, nebo pokračovat dál bez předmětu. Na druhé straně hráč předmět (pokud jej donesl) položí na svou hromádku. Pak vezme jeden předmět z hromádky na této straně (šišku) a pokusí se jí odnést zpět. Tak přenáší jedny předměty na druhou stranu a druhé na stranu první. Vyhrává ten, kdo v součtu přenesl za daný časový limit nejvíce předmětů.
Dráha je tak úzká a hráči pobíhají tam i zpět schválně proto, aby docházelo ke konfliktům. Právě tyto konflikty budeme sledovat. Po skončení hry se dětí vyptáváme. Co bylo na této hře těžké? Proč to nešlo rychleji? Proč jste nepřenesli vše? Co vám v tom bránilo, překáželo? Účelem je slyšet, že to byli ti druzí, ti ostatní lidé, kteří se tam pletli. Když se vyptáváním nedostaneme k požadované odpovědi, můžeme zkusit jinou cestu. Pozoroval jsem vás a viděl, jak do sebe narážíte, strkáte se, nadáváte atd. Ostatní vám tam na dráze překáželi, že? ....
V naší hře to bylo podobné jako v celém životě. Tam se také pořád srážíme s druhými lidmi. Často chceme něco dělat a oni nám překážejí, kazí plány, dělají problémy. Při tom všem se snadno stane, že ná někdo ublíží, něco nám pokazí. Dostáváme se tak do hádek a konfliktů. Zdá se, že stejně jako v té hře, jsou i v životě naším problémem ostatní lidé (biblicky řečeno: naši bližní).
Jenže je to celé jinak. Na této dráze nebyl problém v člověku, s kterým jste se srazili. Ten člověk byl docela v pořádku. Problém byl v tom, že jste se srazili na úzké dráze. Oba dva jste museli běžet stejnou, úzkou dráhou. Stejně je to i v životě. Vypadá to, jako by naším problémem byli lidé okolo nás, protože se s nimi srážíme. Ale není to tak. Problém je v tom, že jsme oba svázaní hříchem, jako vy tou úzkou dráhou. Když se v životě srazíme s lidmi, projeví se hřích v nás. Projeví se tím, že nás žene do hádky, sporu, nebo do pocitu, ublíženosti. Problém je v hříchu, který způsobí, že nemůžeme ustoupit. [a dál už je na vás, jak to rozvedete]
♦ Místo dráhy lze použít třeba lanový most, úzkou lávku apod. Přes vodu to bude více zábavy.
♦ Pozor na mladší děti.
♦ Hru lze hrát skupinově. Každá skupina má hromádku.
♦ V dobrém kolektivu vhodné hrát na body, kvůli motivaci ke konfliktům (v toto hře je chceme :-).
♦ Upravte rozmístení hromádek tak, aby mladší byli blíže k východu z dráhy a starší dále. Nelze totiž zajistit stejnou vzdálenost všem.