Běloskvoucí

Přilétal s prvními paprsky,
a žárné slunko nosil v dlaních,
jako jitřní pták a jako samo svítání,
přicházel ze stříbrných dálek, do tmy.

Každé ráno vstával z křišťálových paláců,
pil světlo ze stříbrného kalichu,
a hodoval u zářivé slavnostní tabule.
Jeho pochoutkou byla láska a spravedlnost.

Sedával na židli z bílého ohně,
a procházel se v ledově zeleném parku.
Oblékal se do bělostného roucha slávy,
a zdobil se korunou moudrosti.

Jeho krok rozechvěl celá nebesa,
a když zpíval, i andělé si zakrývali tvář.
Zvuky jeho písně rozechvívaly oblaka,
její tóny zvonily v uších a jiskřily na rtech.

Ta vznešená melodie probouzela slunce,
otvírala brány světel i hlubiny moří,
stavěla mosty a bořila hory,
a pouhým dotekem rozevírala květy.

Její vysoké tóny se blyštily jako noční obloha,
a hloubky té melodie rozhýbaly základy země.
V každém kdo zaslechl jedinou notu,
zažehla oheň, který pak planul v jeho srdci.

Každé ráno přicházel vzácný syn Běloskvoucí,
ze síní svého otce do světelných paláců,
přes balkony květin se díval do dálek,
za dálavy světů až k cíli paprsků ranního slunce

Svým pohledem přicházel k nám,
jeho oči pronikaly tmou a odhalovaly vše skryté
podstatu věcí i jejich příčiny.
Díval se pozorně a jeho píseň zněla mezi námi.

Srdce Běloskvoucího bilo vzrušením,
ohnivá krev v jeho těle pulzovala,
a jiskra v jeho oku prozrazovala cit.
Ach jak nás miloval.

Jeho lásku šeptali jitřní ptáci,
ševelily o ní lístky vzrostlých stromů,
jezírka se plnila její průzračností,
a hory jí záviděly výšku.

Jeho srdce hořelo bílým ohněm,
vyprávěl o lásce liliím,
láskou k nám zvonily zvonky v jeho písni.
Láskou by celý svět provoněl.

Avšak nepřátelská temnota a zajetí hradby,
nám oči zavíraly, a kalily zrak,
hledíce jsme nechápali,
a slyšíce jsme nerozuměli.

Odvrhli jsme Běloskvoucího pro jeho lesk,
zavrhli jsme zvuky jeho písně,
její chvění nám bylo zemětřesením,
a její krása ohavností.

Domnívali jsme se, že od otce je sražený,
bez milosti za svou pýchu do země je vtažený,
byly to však naše nemoci co snášel,
a naše bolesti a zranění jež našel.

Temnotou a soudem sebe,
otevřel nám lidem nebe.
Paprsky jitřní nese,
nám co zbloudili jsme v lese.

Výhonek nevzhledný a přece krásně jsoucí,
byl to sám, náš syn Běloskvoucí.
I svoji smrt pro nás podstoupil,
aby nás pro sebe navěky vykoupil.

POZVÁNÍ

Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB