Básně komedie na život a na smrt
Přepnout na zobrazení se styly

Komedie na život a na smrt

2006, sbírka Agapé
i

Z vysokého mostu,
zase někdo skáče.
Někde u porostu,
zbité dítě pláče.

Opuštěný pes,
zhltne svoji kost.
Zpustošený les,
neví kdo je host.

Opuštěný kluk,
bije mladší žáky.
Napjatý je luk,
šíp na tětivě taky.

Opuštěná dívka,
ječí na svou matku.
Ztracená tisícovka,
víkendy bez svátků.

Opuštěný muž,
zbije svoji dceru.
Otevřený nůž,
kulka z revolveru.

Opuštěná žena,
sedí v hospodě.
Dál běží fáma,
o ranní pohodě.

Roztáhnout křídla,
vzhůru se vznést,
spatřit tvář zřídla,
život svůj vést.

Otevřít cestu,
mezi oblaky,
nebo zdar letu,
volat na ptáky.

Překročit výšky,
zdolat hlubiny,
pod sebou stříšky,
táhlé planiny.

Zhluboka dýchat,
svobodně plout,
ranní zpěv slýchat,
prolétat tmou.

Přelézat kopce,
zdolat překážky,
a nebo sladce,
volat na vážky.

Sledovat slunce,
drobné hemžení,
překonat druhé,
tupé toužení.

Ztracená kočka,
kouše do dveří.
Někdo počká,
a jiný nevěří.

Ztracený chlapec,
hledá zábavu.
Nepřekročí kopec,
kdo schová závadu.

Ztracené děvče,
neví pro co žít.
Složené meče,
už nebudou bít.

Ztracený otec,
tvrdě pracuje.
V nedohlednu konec,
má kdo trucuje.

Ztracená matka,
opouští své děti.
Ukrojená patka,
a na stole smetí.

Hřívu tak mít,
a hluboký hlas,
život svůj žít,
v každičký čas.

Za jasných nocí,
a dlouhých úplňků,
získávat moci,
krásných doplňků.

Jako král lev,
na vrcholu stát,
poslouchat zpěv,
na cestu se dát.

Jenom já sám,
stát tak na skále,
život svůj mám,
a budu mít stále.

SCHODY

Věž vysoká stojí v lese,
stojí, stojí, nepohne se,
nahoru se šplhá,
to je její touha.

Vrchol ten se ztrácí,
někde v šedých mracích,
nelze jej dohlédnout,
a jeho lež prohlédnout.

Tmavé zdi se smutně tváří,
ve výšce se zračí stáří,
staré zdivo uzavírá,
schody, kde provoz neumírá.

Staré dřevo věkem trouchnivé,
a nohy tisíců, vrcholu jsou chtivé,
dřevo vrže, že sotva stačí,
všichni se nahoru dychtivě tlačí.

Měsíc co krajinu krášlí,
ovinul stříbrnou mašlí,
oči těch co stoupajíc výše,
propadli přirozené pýše.

Tak zákon lásky velí nám,
zlo, kteréžto proti nám,
namířeno jest, posílej dále,
třeba na samého krále,

který svojí mocí,
vládne dnem i nocí.

TRVALÁ TOUHA

Jeden v zoufalé snaze,
zabránit pádu a vlastní zkáze,
zákeřně, podle útočí,
na druhého šikmé úbočí.

Toužíme stoupat nahoru výš,
nikoho se neptat, zdali tam smíš,
tak se smrtí si zahrává,
tato touha trvalá.

I na přítele míří,
když jí cestu zkříží,
nezná bratra a nezná nebe,
trvalá touha zná pouze sebe.

Nezná prosby a nezná odpuštění,
to je tou příčinou, že jsme tak opuštěni.
Brojíme válčíme v odvěké době,
jeden proti druhému a sami proti sobě.

STŘÍBRNÉ JEZERO

Jezero stříbrné skrývá údolí,
tiché a klidné, až srdce zabolí,
stříbrná hladina, třpytivá noc,
a její obsah skrývá tu moc.

Je nádherné, však mnohým očím skryté,
plné je, to místo nedobyté,
jen málokdo však touží žít,
ze stříbrných vod bude pít.

Tak se sami sebe ptáme,
zda opravdu cíl známe,
zda ještě máme smysl boje,
zda léčit poranění svoje.

Po schodech starých ve věži,
ač v cíl už dávno nevěříc,
stále stoupáme výše,
dále sloužíme pýše.

Ač docela blízko řešení
jako letní zahřmění,
všichni najít můžou,
schody přesto vržou.



Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB