Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB
Ze vzdálených hlubin vesmíru
od nejzašších hvězd,
od pohody klidu a míru,
po dálavy cest.
Táhnou se provazy lidské,
provázky milování,
nitě osudů hezké,
také ty k zpřetrhání.
Pevná lana
i tenké pavučiny
krásná rána,
z náruče maminčiny.
Přes přátelskou důvěru,
po důvěrné objetí,
přes společnou pohodu,
po chvíle dojetí.
Ovšem i lana přeřízlá,
pavučiny potrhané,
oběť v nich uvízlá,
i kroniky nedopsané.
Srdce zlomená,
zranění neléčené,
přátelství ztracená,
a světlo potemnělé.
Tma hlásá a křičí,
já ho přeci zničím.
Moje kapky rosy,
všechno světlo kosí.
Můj déšť zchladí teplo,
odplavuje světlo.
Bouře moje burácí,
světlo se v ní poztrácí.
Mé ledové krůpěje,
až silný vítr zavěje,
poslední plamen zhasí,
to zvítězit musí.
Hradba se vzhůru tyčí,
tedy já ho zničím.
Mnohé jsem už zlomila,
proč bych se nechlubila.
Lhostejnost v srdce vrazím
a světlo k zemi srazím.
Pavučinou nezájmu,
každou jiskru obejmu.
Strachem zbavím odvahy,
i silnější povahy.
Obavami čistě,
uhasím je jistě.
Spojení tmy a hradu,
už novou chystá zradu.
Pod žárem vosk teče,
když se bolest vleče.
Neustálé napětí,
lepší je než zajetí.
Také vítr stálý,
lepší je než nenadálý.
Kde temný žár se zapálí,
tváře vztekem rozpálí,
žádné světlo nevěstí,
naše bude vítězství.
Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB