Básně a seminární práce
Přepnout na zobrazení se styly

Na počátku bylo slovo...

2008, sbírka Agapé
i

Tvůj dotek, Agapé, jako zlatá řeka plyne
přes úbočí mocných skal.
Tvá dlaň se kolem stezek vine,
jako mocný, neoblomný val.

Ze tmy povstalo světlo
a všem věcem nyní dává tvar,
jako v mlžném lese nové jitro,
když vstupuje mocný, neústupný král.

Jeho tvář, to jitřní slunce,
jeho šat – měsíc, a oči nebe, hvězdné, hluboké.
Zář která nebere konce,
i sláva a moc – mu patří a jsou odvěké.

Slovo ze tmy povstalo,
stálo u zrodu všech věcí,
mocné štíty k sobě sklonilo,
a vodě přikázalo téci.

To Slovo stvořilo krále,
ohromný obraz svojí moci,
dalo mu vznešenost i sílu k vládě,
a žár k přemáhání noci.

Do dlaní mu svěřilo jemný cit
a do srdce vepsalo sveřepý boj.
Pak do všech rysů nechalo vpít,
prameny lásky – nebeský zdroj.

Pak Slovo jediným hlasem,
úchvatnou krásu vylilo,
když světlo proniklo časem,
korunu lásky stvořilo.

Královna – obraz to Slova
při kterém dech se tají,
vznešená, mocná, krásná a nová,
a přesto podobá se králi.

Slovo v ní vložilo vzácný poklad,
touhu pečovat, budovat, jít.
Dalo jí sílu nésti náklad,
a do rysů vepsalo – žít!

VLÁDCOVÉ

Tito vládcové ve tváři,
slávu onoho Slova odráží.
Prochází nádhernou krajinou,
seznamují se s každou novinou.

Pozoruhodnou píseň spolu pějí,
jejich srdce si rozumějí.
Kdy Slova ozve se hlas,
těšíc se, čekají, zas a zas.

Nebezpečí i napětí zažívají,
mocí krále je překonají,
pak zase mocí královninou,
uprostřed nebezpečí v jedno splynou.
Stále více se milují,
a dobře, svorně kralují,
v neustálém údivu,
děkují za každou novinu.

Jako mocné štíty hor,
v jejich srdcích mohutný chór,
vstříc Agapé prýští,
pro projevy příští.

STÍN

Stín však jim padl do klína,
královna selhala ve své víře,
myslíc že Slovo cos jí upírá
sáhla po lákavější míře.

Místo života volila smrt,
a namísto lásky nedůvěru,
místo moudrosti zvítězil blud,
má to – však za jakou cenu?

Kde však byl její král,
ochránce její silný,
jak daleko od své nevěsty stál,
v tu hrozitánskou chvíli?

Král padl bez boje,
ač živý – v prachu leží,
proč volil cestu bez boje
lze vypovědět stěží.

VLÁDCOVÉ

Není už návratu, není už pomoci
a my tu trčíme slabí a bezmocní.
Jsme pouhý stín, bez minulé slávy,
jak slabé rostlinky u vyhaslé lávy.

Nerostem, nekvetem, nerašíme,
stále a znovu své blízké opouštíme,
ztracení, znudění, zabití světem,
zdálky se pyšníme falešným květem.

Bez lásky, bez moci, opuštění,
vládcem svých životů nyní jsme zastrašeni.
Honíme se, pachtíme, sejeme bouři,
sklízíme vítr a srdce se bouří.

Pod mocným štítem se krčíme,
slabým vládcům se klaníme,
oči své k horám zvedáme
a přesto z nich stále padáme.



Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB