Pohled do zrcadla básně
Přepnout na zobrazení se styly

Pohled do zrcadla

2007, sbírka Agapé
i

Procházíš mlhou a vstupuješ lesem. Kyneš mi na pozdrav a z tvých úst vychází požehnání. Své ruce pokládáš do mých ran a léčíš je dotekem svých dlaní, jako krajina jež jediným pohybem setřela stopy deště ze svých řas v pomalém ránu vonícím novým životem. Uchvacuješ zákoutí mé duše a tvá slova píší vášnivou melodii do linek které jsi vložil v mé srdce již před založením světa. Pozvedáš svůj pohár k ústům a piješ až do dna, vykupiteli.

Můj pane i králi nebes,
před tebe pokládám svůj hřích.
Ten o kterém jsem pravil:
Jej nikdy nevykonám.

Pokládám před tebe svou duši,
neboťs mě přesvědčil
dobrotou svého srdce.
Mé slzy budiž důkazem mého zklamání.

Věřil jsem, však svému srdci.
Proradný a zlý to nepřítel,
jež poznat pravdu dovolil,
leč utopil mě v poznání.

Zklamal jsem.
Však nejsi to ty, ten zklamaný,
vždyť tys věděl co ve mně přebývá.
Jsem to já. Ten kdo uvěřil,
ne však tvým slovům,
ale své moudrosti založené v pýše.

Každý hřích je vražda
nejméně trojnásobná.

Zavraždil jsem sebe,
však pouze to si zasloužím.
Zavraždil jsem člověka,
přestože stále žije.
A nakonec i tebe, Ježíši.

Vztahuji k tobě své ruce,
které nejsou jen prázdné,
jsou zašpiněné krví.

Vkročils zpříma do světa lidí
a zpříma jsi z něj vystoupil.
Mé plivání i výsměch,

mé urážky, spílání i pohrdání
nemohly umenšit tvou slávu,
jakou má od Otce jednorozený syn
plný milosti a pravdy.

SMRT

Městem se ozývá obvyklý lomoz,
však dnes v jedné ulici je větší.
Nějaký král si cestu davem klestí,
či je to služebník?

Je horko, přesto mnozí stojí venku
a všeobecné napětí se šíří.
Vzduchem zpráva koluje a víří
– dnes bude poprava.

Krvavý, pod tíží všech hříchů,
Ježíš mnohé pobouřil,
nejeden však zatoužil,
přistoupiti blíž.
Jeho dlaň protkl hřích,
pak bezcitně byl povýšen
a zástup lidí pod křížem
jen bahno přihodil.

Zněl hlas: „Bože můj,
Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Jen hřích svůj kořen zapustil
– dokonal.

PROČ

Znal jsem a přesto nechápal
proč v den který je naplněn děsem,
musels darmo volat záchranu.
Hřeby jsem vrazil do tvé dlaně,
pak kvůli mněs byl vyvýšen,
platil jsi za mou zradu.

Přesto až dnes proniklo tvé volání
do mého ztraceného srdce.
Bože můj, Bože můj,
to kvůli mněs ho opustil,
ach, čeho jsem se dopustil.

Znal jsem pravdu a přesto nepoznal,
poznal Pána a přesto neprohlédl.
Vím, až dnes jsem pohlédl
do své vlastní tváře,
co jsem spatřil přiznávám:
Jsem Jidáš Iškariotský,
syn zrady.

POD KŘÍŽEM

Pláču, však bojím se že skončím,
mé slzy uschnou
a já budu stejný jako dříve.

Věřím, ale mám strach, že nevím čemu.
Tvé dobrotě, lásce,
či tobě samotnému?

Doufám, avšak v odpuštění,
nebo jen v uklidnění,
chvilkové slabosti své duše?

Přijímám Tvou oběť lásky,
nebo pouze lék
na své rozjitřené svědomí?

Vycházím vstříc Tobě,
či jen lepším zítřkům,
plným úspěchů tvého požehnání?

Ježíši?




Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB