Agapé - básně

Opuštěná loď se kývá,
vlny k boji nevyzývá,
slané moře hladí pláště,
tmavé okované záště,

s lodí prázdnou, bez posádky,
jsou jenom vlny kamarádky,
občas něžně hladí bok,
s loďkou udržují krok.

Prázdné loďce bez náplně,
té se velmi těžko žije,
bojuje jen s povodní,
nejsme jí my podobní?

Prázdná loď a prázdné plíce,
nespatříš už břehy více,
bolest v srdci musí být,
tvoji cestu prověřit.

Co ti chybí?
Co tě svírá?
Jsou to chyby?
Nebo víra?

Máš svá křídla pevná?
Je tvá peruť jemná?
Hledej v sobě v hlubině,
nepředpojatě, nevině.

KRAJINA

Krajina klidná a nepokojná zas,
je stále živá a sčítá čas,
každičké stéblo i suchý stvol,
zpívat by mohlo šeptaný bol.

Zde v živý klín životů,
ukrývají v šepotu,
tajemství skryté,
v místo nedobyté.

Já znám to tajemství,
které zde skrýváš,
slyším tvé starosti,
když se neusmíváš.

Tajemný les,
je tichý kraj,
kdo ruší dnes,
tento ráj?

Vzdálené chvění,
ve vlhké trávě,
přináší tušení,
na zemi právě,

barevné květiny,
zdobí ten kraj,
na zemi střepiny,
rozlitý čaj.

Drobná a lehoučká,
slunce a den,
tichá a heboučká,
stín v tváři jen,

trápení tiché,
jemná tvář skrývá,
že srdce plaché,
nikdo nedobývá,

nečestné útoky,
a bolest tam,
schovat se, utéci,
jen vědět kam.

Krajina klidná a nepokojná zas,
je stále živá a sčítá čas,
pamatuje mnoho, od dob co stojí,
ona ví nejlépe co koho bolí.

Zde každý stvol tuší,
jakým rytmem buší,
srdce toužící,
člověku sloužící.

Tady v místě zrození,
ukrývají své bolení,
tajemství konečné,
všichni mají společné.

Ruce tvrdé,
křoví rozhrnou,
tváře bledé,
slzy se rozvinou,

kapkami zalévá,
rostlinky mechu,
kalich si nalévá,
tiše, bez povzdechů.

Široká ramena,
silné paže,
a srdce kamenná,
bezvýsledně jim káže.

Nedokázal proměnit,
svět,
srdce láskou naplnit,
teď.

STRÁŽCI

Podivné zkroucené kořeny,
jsou živým dřevem tvořeny,
jsou to strážci bdělí,
ti na práci měli,

aby lidé otupěli,
a tajemství neviděli,
tím se stále chlubí,
že to dobře umí.

My jsme strážci dokonalí,
nás vůbec nikdo nepovalí,
my jsme silné lvice,
to neuslyšíš více.

Silní jsme a hbití velmi,
obezřetní jako šelmy,
ostříží zrak, orlí let,
pokryjeme celý svět.

Vypočítaví jsme a krutí,
k těm co přepadení kutí,
vůbec nic nás nezaskočí,
bez nás se svět nezatočí.

Od dob co svět stojí,
se nás každý bojí,
a nejlepší přepadení?
Že zdáte se už unaveni!

DÍRA V POLI

V úrodné zemi,
je náhle díra,
marně se diví,
kdo ruce svírá,

ve vlhkém poli,
překvapí poušť,
kde sázet měli,
nalezli spoušť,

zrníčka vyprahlá,
a suchý troud,
slunce jim pomáhá,
vysušit proud.

nepatří sem,
a přece bolí,
tajný sen,
o krásném poli.

VOLÁNÍ

Hromy hřmí
a bouře kvílí,
kdo nespí,
pozdrží chvíli.

Tajemství skrývá.
Dopředu! Velí.
Kolem se dívá.
Boj bude skvělý.

Strážce tajemství,
pracuje zas,
v uších ti zní,
zas jeho hlas.

STRÁŽCE

LÁSKA

Oříšky bez jádra,
jako temno bez pomoci,
nebo hvězdná plejáda,
ve dne místo v noci,

jako džbánek bez ucha,
nebo slovo bez významu,
jak ticho které naslouchá,
nebo mrtvý na seznamu,

Jak temná noc bez temnoty,
či tkanička bez obutí,
jako ztracený tón noty,
nenucenost která nutí.

Jak bez barvy obrázky,
co jsou temnem zmatené,
vzhlíží srdce bez lásky,
bez náplně ztracené.

Dopřej mu to osvěžení,
podle svého rytmu bít,
nech mu jeho naplnění,
zkus jednou sám sebou být.

Chybí tvému srdci láska?
Hledej a snad pochopíš,
je zde přítel přímo z nebe,
touží, snad též zatoužíš.

Volá, pojď krásný vztah mít,
dobrodružství co tě čeká,
pro to stojí za to žít!

Pak láska klidně pokývá,
v slunci se pravda ukrývá.

Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB

Pole okradené báseň Agapé básničky