Tichá řeka téměř zapomene,
že teče dolů od pramene.
Její vody tmavě vzdálené,
vzpomínají na roky dávno spálené.
Pomalý proud tiše poráží,
ostří na něž stále naráží
a skály velké vzpurné
na kameny bludné.
Míjejí minuty, hodiny, roky,
ukrývá staletí, tisíců kroky.
Smyje co se v proudu ztratí
a zpět to nikdy nenavrátí,
dávné pravdy skrývá,
jeho cesta líná
a tajemství netušené,
během věků odplavené.
Proude času, ty jsi stálý,
však čeká tě zlom nenadálý.
Od počátku k cíli,
tvoje voda pílí.
Jsi tu dlouho, a jsi stár,
však toho jsi se nenadál.
Zapomněl jsi na svůj pramen.
Kdo řekl k tvému vzniku amen?
Přijde čas pro konec časů,
až zrnka vyženou do klasů,
tvá chyba bude napravena,
až cesta králi bude připravena.
Zastav svou práci, přestaň se bát,
vždyť divoký vítr už přestává vát,
když je tvé srdce připravené,
na smrt si vůbec nevzpomene.
Pochodně planou, hoří svíce,
kéž by nás bylo ještě více,
připravených na ten čas,
až rozezní se polnic hlas.
Stříbřité světlo dále míří,
po toužících srdcích se šíří,
náhle ten zářivý jas,
přeruší jiskřící hlas.
Jasné slova z jeho úst,
způsobí bouřlivý růst,
koncert lásky zahajuje,
slovy se těžko vypravuje.
Kdo nepochopil nevytuší,
proč mé srdce prudce buší,
proč očekávám na tu noc,
kdy král odhalí svoji moc.
Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB