Zraněné ptáče

Zraněné ptáče zrána opuštěné,
pokládá nožku pomalu, utrápeně,
na holý kmen.

Křidélka bolí a srdéčko tepe,
aj volá k pomoci samotné nebe:
Prosím tě, slyš!

Odpočinutí, kraji vzdálené,
vy roky nadějí, dávno spálené,
vraťte se mi.

Což neslyší nikdo křídla tlouci,
neběží nikdo ku pomoci,
Copak jste hluší!

Zraněné ptáče stále osamělé,
klopí zorničky, pomalu, unaveně,
zdvihá hlavičku.

Zobáček svírá v němém úžasu,
hledá naději, místo pro spásu,
uzdravení.

Rudá krev z rány mu prýští,
ono vzpřímeně čeká příští.
Kolikrát?

Zraněné ptáče svírá druhé,
doufá že z naděje něco zbude,
pro druhé.

Tváří se dotýkají a peříčka hladí,
oba jsou krásní a velice mladí
mladší netrpí.

Mladší je veselé, mile hřeje,
jak slunko z východu pokoje přeje,
je tak heboučké.

Srdce se svírá mé drahé ptáče,
srdce se svírá a oko pláče,
slzy naděje.

Zbude i pro mě trochu tepla,
zbytek pohlazení, paprsek světla.
Alespoň kousíček?

Zraněné ptáče je tak nádherné,
jiskřičky v očích, plamínky vzdálené,
změkčené slzami.

Mnoho má, ale hlavní chybí,
blízko je a přeci tak cizí,
tolik vzdálené.

Překrásné ptáče samo se choulí,
srdéčko zebe a slzy se koulí,
neviditelné.

Je zde naděje! Zraněné ptáče.
Je zde naděje, když srdce pláče,
pohleď vzpřímeně.

Cesta je trnitá, však pozvedni zrak.
Z jasu ti přilétá nebeský pták,
tobě na pomoc.

Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB