Poslední soud
Přepnout na zobrazení se styly

V hlubinách soudu

2006, sbírka Agapé
i

Jak zčernalo zlato,
změnil se jasný zlatý třpyt!
Kde je tvá dcera táto?
Kde je matko tvůj syn?

Svaté kameny leží rozmetány!
Po nárožích všech ulic, hasnou,
a ztrácejí se zbytky slávy,
v jejich ruinách se usídlili červi.

Sutiny místo katedrál,
špína na místě posvěcení!
Kde je panno tvůj král?
Kde tvá koruna, ó stvoření?

Sledují každý náš krok,
abychom nechodili po nádvoří,
Každý den začíná rok,
nového přetvoření.

Porážky, prohry, pády,
přicházejí náhle jako tání jarního sněhu,
jako ledové vodopády,
razící si cestu neochotným korytem.

Vzhůru stoupají pouze trny ledové,
a i ty brzy padají,
jako vločky sněhové,
do zapomnění.

NAŠI NEPŘÁTELÉ

Naši pronásledovatelé,
byli rychlejší, než nebeští orli.
Naši nepřátelé,
číhali na nás v poušti.

U vod sváru nás chytili,
když chtěli jsme se napít,
u pramene hádky polapili,
do sítě zavržení.

V horách pýchy, byli jsme sráženi,
do strží nenávisti v past,
a z vrcholků vzrušení,
vtaženi do marnosti.

Pod majákem nedůvěry,
jsme potopili se v klam.
Na moři žárlení jsme ztroskotali,
o útesy bojů.

„MY“

My, kdysi zářící jako stříbro,
My, Běloskvoucího obrazy,
My, kterým bublalo v žilách dobro,
pro tohle jsme určení?

Naše postava potemněla,
jako bouřící oblaka,
a naše srdce zapomněla,
jak chutná volnost.

Hlas našeho zpívání,
usychá strom našeho mládí,
a o něm jsme říkali:
„Budeme bydlet v jeho stínu.“

Náš dech se krátí,
a naše kosti vysychají,
tomu kdo se v temnotě ztratí,
dobíhá čas života.

Z čeho se radujeme?
Z vítězství tak krátkého,
že není k postřehnutí?
Nebo z pokoje? Vždyť žádný není!

Z čeho se radujeme?
Z porážky?
Ano, z porážky se radujeme.
Pojďme si zahřešit!

BĚLOSKVOUCÍ

Tichý a nebezpečný les bloudění,
má velké oči zrady,
zlámané větve umění,
odhalí skryté vady.

V mlčení lesních potoků,
skrývá se voda hanby,
kam nedolehne zvuk kroků,
hojí se jizva doby.

Padlé kmeny urážek,
cestu zlých slov dláždí,
a mezi oči oblázek,
lichocení vraždí.

Z temných mraků odsouzení,
smrad nepřátel srší,
z boje v plném nasazení,
déšť výčitek prší.

Pak zde stojí hrad uzavření,
bez bratrské lásky,
uzavírá opevnění,
z neskrývané masky.

Uprostřed lesa skála lži,
kolem příkop lstivý,
mužové silní kolem šli,
po zlatu moci chtiví.

Do krajiny této černé,
bez náplně jsoucí,
vstupuje svítání bledé,
přichází Běloskvoucí.



Kliknutím stáhnete celou sbírku Agapé
Formát: .zip (.doc, .pdf)
nahoru - další báseň >> Velikost: 210 kB