Nezáleží mi pouze na životě mém, ale též na životě mé matky a mého otce, mé babičky a mého dědy, mého pradědečka, prababičky a všech, bez kterých by můj život neexistoval.
Takže mi tedy záleží i na Adamovi a Evě, jestli tedy existovali, o čemž dost silně pochybuji.
Tedy- pochybuji o tom, že by se jmenovali Adam a Eva, ale veřím, že někdo musel být první homo sapiens sapiens, či jak se té stávající „rase“ člověka nazývá.
Takže vlastně děkuji těm prvním v homo nevím jak dál. Všakje také vážný důvod jim děkovat, kdyby jeden jediný človíček v tom rodinném „stromě“ chyběl, nebyli by jste…
Je dost těžké si představit, že váš prapraprapraprapraprapradědecek byl třeba Karel IV, nebo vaše praprapraprapraprapraprababička byla Eliška Přemyslovna.
A nebo že váš příbuzný byl nějaký střeštěný kanibal z džungle.
Ikdyž nějakého svého příbuzného z celého srdce nenávidíte, měli byste mu poděkovat, vlastně vám svým způsobem daroval život (toto není myšleno u nevlastních příbuzných, ty klidně vyhoďtě z domu).
Měli byste poděkovat taky sami sobě, že jste ta nejrychlejší spermie, a že jste se dobojovali až do dělohy. Taky kvůli tomu, že žijete, alespoň klinicky. Že jste se ještě neoběsili, že jste ještě nezemřeli při dopravní nehodě, že vás někdo nezabil. Abyste tohle zvládli, potřebujete pěknou dávku štěstí, znáte náhody…
Už vám nebudu cpát do hlavy moje myšlenky, ale začnu (snad) trošku rozumně psát.
Život je to nejcennější, co máte, a proto si ho važte jak nejvíc umíte.
Už to, že jste na světě něco znamená a vy byste neměli čekat, až vás někdo nakopne k tomu, ať něco, co se chystáte udělat, uděláte, ale měli byste to udělat hned. Stát se může cokoli a klidně už za 5 minut tu nemusíte být…
Třeba někdo na mou radu dá, a udělá to, na co se už dlouhou dobu chystá. Je to těžké já vím, sama to neumím a neustále něco oddaluji.
Život je krátký a jednat se musí hned, ale mě to prostě nejde, kéž bych se narodila jako odvážná dívka, která by se s ničím necancala a udělala věci hned. Ale to já ne, já jsem zasněný snílek, přecpaný fantazií a v hlavě my denně šrotuje tolik myšlenek, že byste zírali! To bude asi také trochu způsobenétím, že jsem levačka, jelikož se říká, že my leváci jsme více kreativní.
Co to vlastně život je, podle vědců je to, že vám tluče srdce a mozek vám jakž takž pracuje.
Ale pro nás snílky je to něco jiného, a každý si myslí své. Když teď řeknu svůj názor, spousta lidí řekne, že je to nesmysl, ale já mám hlavu svou a cítím to jinak. Život je pro mě to, že mám vedle sebe blízkého člověka, že se o něj můžu opřít, že jsem svobodná, že se můžu smát, že... To je pro mě život! Bez toho pro mě není život… Pokud jste někde zavření, sami, ve tmě, jste na tom hrozně- žijete klinicky, ale ŽIVOT to není.
Dnešní svět je také složitý, jeden říká, že dodržuje zdravý životní styl, druhý, že každý den cvičí a přitom se oba dva celý den válí doma a ládují se obědy z KFC, ale žijí zdravě, podle nich, to jim nikdo nebere…
Tak třeba si představme nějakého pana Nováka. Malý, tlustý pán se zapatlanými brýlemi, jak zrovna jede svým autem na oběd do KFC. U semaforů ho zastaví pohledná dáma. „Dobrý den, ráda bych se vás v rámci dotazníku zeptala na pár otázek“. Pan Novák přikývne. „Ráda bych se vás zeptala na váš životní styl, jak žijete, co jíte a podobně“. Pan Novák se na ní podívá a praví: „No, dámo, já každej den chodím do fitka, občas si zajdu do KFC, tu a tam, hodně jsem venku, no…“. Potom blikne zelená a pan Novák ujíždí dál. To, co řekl té paní byla naprostá blbost, jenže tomu člověku to nevysvětlíš, on si to opravdu myslel, že to „já jsem hodně venku“, znamená, že každý den jede autem do KFC…
Proto vás prosím, važte si ho, je to ta nejcennější věc, co máte!
Ahoj, napsala jsi pestrou směsici úvah, které však pojí dohromady společné téma – život. To pojítko je velmi důležité. Píšeš pestrým svižným způsobem, který způsobí, že se čtenář nenudí. Bylo by lépe, kdyby se podařilo lépe propracovat souvislost, tak, aby na sebe jednotlivá zamyšlení lépe navazovala. V závěru chybí nějaké jednoznačné zopakování nebo vyvrcholení, aby čtenář věděl co si má zapamatovat – zvláště u fejetonu je toto velmi důležité. Kolegyně korektorka taky upozorňuje na občasné překlepy a kombinování spisovné a nespisovné češtiny. Když to shrnu – text výrazně získává díky tvé živosti a pestrému toku zajímavých myšlenek, který prozrazuje že často přemýšlíš – a to je velmi důležité.