Brambory a příborový nůž jsou vhodný nástroj a materiál pro první sochařské pokusy. Je však třeba sehnat velké brambory, protože pokaždé velká část zůstane jako odpad. Pak už stačí začít řezat. Počítejte s tím, že to dětem zprvu nepůjde a nějakou bramboru zničí (nejspíš ty nejlepší, které si na začátku uloví). Potíž je totiž v tom, že se brambory lámou, jakmile v nich nůž otočíte, ve snaze udělat oblouk. Je proto třeba nejprve vytvořit hrubý, hranatý tvar a pak teprve po malých kouskách ukrajovat a zaoblovat. S trochou cviku lze vytvořit pěkná díla.
Podívejte se na tu bramboru - je hezká? Není nijak zvláště hezká, ale taky ani vyloženě ošklivá. Je obyčejná. Ale právě jsme si vyzkoušeli, že se může stát něčím hezkým a neobyčejným. Jak? Když ji vezme někdo šikovný do ruky a upraví. Ale určitě se také může stát, že ji vezme někdo jiný a zničí ji, udělá ji ošklivou (nejspíš se někdo takový našel i mezi dětma). To jaká bude ta brambora, záleží na tom, kdo ji vezme do ruky.
No, a s námi lidmi je to docela stejné. Jsme obyčejní. Ani dobří ani zlí, něco mezi - zkrátka pokažení. Ale může to být docela jinak. Když nás Bůh vezme do rukou, vznikne něco krásného a velmi neobyčejného. Rozdíl mezi námi a bramborou je v tom, že brambory se nikdo neptá - ale nás ano. Bůh se nás ptá: Dovolíš mi tě upravit? ... Lze pokračovat mnoha dalšími důrazy a přirovnáními. Výběr je na vás.