Vítejte v této části stránek. Mám zde pro vás pozvánku do jiných světů. Pojďme, vydejme se na pouť lemovanou příběhy, texty, větami, slovy a písmeny. Okusme společně všechny chutě nápoje literální můzy. Poodkryjme roušku tajmství skrytých za jednotlivými názvy, abychom nakonec v mírně zvlněné hladině příběhů zahlédli svůj vlastní obraz jinak než dříve, než předtím. Ano, jsou to právě příběhy které mají tuto moc. Probouzejí fantazii, kladou otázky a provokují myšlení. Nedávají usnout, ale občerstvují svou vlastní zvláštností. Kvetou, vyrůstají do bizardních tvarů, snášejí se na člověka v podobě jarní rosy a stékají jako slané kapičky po tváři. Jsou zvláštní, jsou tajemné a přesto tak průhledné. Když člověk jednou přivoní, je nenávrtně ztracen. Pak bloudí labyrintem slov, vět a významů a ve chvíli kdy zvolá: „Heuréka!“, už vidí další, novou a sříbrem se třpytící cestu, kterou opět lemují příběhy, věty, slova, písmena ...
Bylo 10. 10. 2010, neděle a já jako obvykle ráno šel do modlitebny (protestantského kostela) na Bohoslužbu. Škola už byla dávno v plném proudu. I vysokoškolské prázdniny dávno za mnou. Tentokrát jsem nepodnikl žádnou sólovýpravu, nebyl čas. Celá moje rodina se o prázdninách stěhovala téměř na druhý konec republiky a já zůstával na studia. Celý ten den jsem nic netušil. Vše změnila až večer jedna SMS. Psalo se v ní, že v tomto týdnu odpadají semináře jednoho z vyučujících. To byla návnada. Sedl jsem k počítači a procházel rozvrh. Zjistil jsem, že mám jedinečnou šanci vypadnout.
Za devatero horami, devatero řekami a velmi hustým a rozsáhlým lesem, plným divé zvěře – naprosto odříznuta od veškerého světa – stojí kdysi krásná vesnice. V této vesnici bydlí v kdysi krásných domech a někteří ještě pracují na kdysi úrodných polích. Do stále krásného chrámu přichází jen málo lidí, protože to, co tam slyší, jim už nepřináší nic dobrého. Nemohou tomu věřit. Dřívější rozkvět vesnice se dodnes zachoval pouze v legendách.
Tentokrát odkazuji na velmi zajímavou aplikaci, která je poháněna umělou inteligencí. Můžete jí položit téměř jakoukoli otázku a ona neomylně odpoví. Pokud nechápete jak je to možné, zeptejte se: Kdo jsi? A pokud nechápete co dělá tento odkaz na mých stránkách, tak si všimněte popisku pod hlavním nadpisem a pochopíte. Pokud jste moji příznivci, budu rád, když znalost o této aplikaci rozšíříte dále.
Pokračování cestopisu, který jsem rozdělil na dvě části, abych všechny neodradil jeho délkou. V druhé polovině cesty se obloha vyjasnila, takže přibylo i více fotografií, ovšem dramatických zážitků nijak neubylo.
Víte jaký je rozdíl mezi Velkou a Malou Fatrou? No přece Velká Fatra je malá a Malá je velká – alespoň co se rozlohy týče. Ovšem jak nás informuje Slovenská Akadémia Vied, Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra: „Názov vrchu a druhotne sústavy vrchov Fatra je spirantizovanou podobou staršej okluzívnej podoby patra, derivovanej od slovesa patriti pozerať.“ Prostě Fatra znamená výhled a tedy Malá Fatra je malý výhled, protože je nižší. Přesto jsem se na další sólovýpravu vydal právě tam – tentokrát jsem dal přednost rozloze před výškou. Hodlal jsem strávit na horách šestnáct dní bez kontaktu s civilizací a za ten čas už člověk ujde kus cesty„Šestnáct dní? A bez kontaktu s civilizací?“ řeknete si, „Jak chce s sebou tahat jídlo?“ Inu jak? Na zádech.
Již nějakou dobu zde bylo mrtvo a proto jsem se rozhodl vložit malou ukázku toho na čem jsem například zatím pracoval. Je to jedna z krátkých seminárních prací, o které si myslím, že by alespoň některým z vás mohla přijít užitečná.
Předchozí kapitola byla temná s jen malou jikřičkou naděje na závěr. Možná však jen proto, že do příběhu ještě nezasáhl kdosi, o nemž vydává svědectví samo jeho jméno: Pevné srdce. A Tanindo nezůstane nikdy sám, neboť se již ukázalo, že jsme nikdy nevyprávěli příběh o dvou skupinách uprchlíků, nýbrž o dějinách a bojích, které je všechny mnohonásobně převyšují. A není zde pouze jedna strana boje o elfy a lidi, jsou dvě a navzájem se od sebe liší jako noc a den.
Minule jsem zapomněl vložit do kapitoly ilustraci, tak nyní napravuji své opomenutí a vkládám do textu Clarettin obrázek Famisa a Elwen i se situačním popiskem.
Trochu jsem se ve vlaku nudil ;-) Zkuste poskládat co nejdelší text ve kterém každé slovo bude záporné. Podmínky: Text nesmí obsahovat žádné slovo (ani spojku), které není záporem. Text musí dávat v této podobě smysl. Musí být možné představit si situaci ve které by bylo možné text použít.
Ticho skončilo a co se to najednou děje? Kdo obstojí a kdo padne? Nepřítel je silný a cílí vysoko. Člověk nemusí nic tušit a vrhne se po hlavě do míst, která navštívit nechtěl - kde však nastala chyba, co udělal jinak ten kdo odolal? Ovšem nezapomínejte, tím vše nekončí a ani silák nemusí mít poslední slovo, když ... ale o tom až příště. Příjemné čtení jedné z delších kapitol přeji.
Zcela nenápadně se odehrála ve vodách internetu docela důležitá událost. Jak Laisi slíbila, zveřejnila dvě nové delší knihy - kroniky z prostředí pracovně nazvaného Modrosvět. První z nich se jmenuje Ostrov dvou národů a druhá Pevnost přátelství. Proč je to důležité jistě víte, pokud jste od této paní již něco četli a pokud jste nečetli, tak rozhodně doporučuji začít. Obě už jsem přečetl a zvláště Ostrov dvou národů zkrátka musíte znát, je to brilantní dílo, které jistě zaslouží vydání.
Kolik lidských chatakterových vlastností byste dokázali vyjmenovat? Připadá vám, že vám při popisu chybějí slova? Nechte se inspirovat - a pokudmožno přidejte také svoje návrhy, jsem si jistý, že se seznam může výrazně rozrůst.
Obvykle většina z vás není více, než číslo ve statistice, ne tak ovšem dnes. Ve 14:34 mi totiž dorazila SMS s tímto zněním: „Vase pocitadlo ro.hy zaznamenalo jiz 10000 pristupu.“ A to je ten pravý důvod úvodního oslovení. Ale neskončil jsem pouze u toho, zajímá-li vás co se vlastně v těch 14:34 událo, přečtěte si tento článek.
Myslím, že název této kapitoly ji vystihuje hned v několika směrech. Před bouří. Ještě je ticho, ale je to napjaté ticho, těžké, hutné, v očekávání toho co přijde. Dozvíte se mnoho informací, po dlouhé době se setkáte s novými postavami v příběhu, ale to vše bude pouze ukazovat na něco hlubšího a divočejšího, co vás s Famisem, Elwen, Aergillem, Aryou a Nordenem čeká. Prosím vypravte se odvážně na tuto pouť a zkuste pochopit, co je to statečnost dříve, než bude příliš pozdě.
Bylo to celkem narychlo. Prostě najednou bylo hezky, byl čas i chuť a já s bráchou stál při cestě, batoh na zádech, mapu v kapse a rozhlížel se okolo. Náš cíl byl nejsevernější bod Rakouska. Vyrazili jsme kolem pole, povídali si a dělali legraci. Vládla pohoda, přiměřené teplo a letní atmosféra. Najednou říkám: „Hele, ten rybník tu neměl bejt.“
Sice to sem nepatří, ale protože je tato část více navštěvovaná a někoho by to mohlo zajímat, tak upozorňuji, že v galerii mých grafik přibyly nové položky. Pokud vás zajímá moje práce, můžete se také podívat na stránky Dětské misie, pro kterou jsem vytvořil redakční systém, šablonu i grafiku.
Tuto kapitolu doporučuji všem, kdo mají špatnou náladu, protože se jedná o dosud nejpozitivnější. Všichni hrdinové zažili zlomové okamžiky, učinili rozhodnutí, a tak byl stanoven jejich další osud. Ti, kdož přežili, se nacházejí na prahu nových, neznámých a neobjevených věcí. Jsou zmateni a ztraceni, hledají pomocnou ruku, která by jim ukázala neznámý svět a byla jim průvodcem. A ona pomocná ruka jim bude nabídnuta.
Vím, že zde tato kapitola měla být již před týdnem, avšak snad mi bude osparavedlněním, že jsem zatím "pracoval na novém materiálu pro cestopisy". Jinak řečeno, podnikal jsem další sólovýpravu. Nyní se ale nenechte již rušit a začtěte se do příběhu Famisa a Elwen. Jak jsem sliboval u předcházející kapitoly, od nynějška se věci začínají sbíhat ke svému cíli, nejprve je však třeba obrátit se k minulosti, abychom ji nově a lépe pochopili. Abychom zachytili něco, co nám dosud přes mnohé náznaky nevědomky unikalo. Při čtení vám jistě pomůže, když si předem povzpomínáte na úvodní kapitoly Stříbrného jezera.
Tento cestopis je druhý úryvek z již zmiňovaného "krátkého" dopisu prarodičům. Opět jej ponechávám tak jak byl, pouze jsem doplnil fotky. Pojďme se tedy společně vydat na zajímavou pouť do míst dobré vody, kouzelných zákoutí a nevyzpytatelných cest.
Nyní vás čeká jedna z nejdůležitějších kapitol Stříbrného jezera. Lze jí nazvat zlomovou, protože veškerý dosavadní děj směřoval právě k ní a teprve odtud se některé záhady a tajemství začínají odestírat a příběh se otevírá. Dosud se jen komplikoval a odpovědi dával tušit jen náznaky, nyní jsou karty rozdány a hra může začít. Teď se ukáže kdo je jaký hráč a budeme moci pozorovat koho čeká vítězství a koho porážka v této osudové hře. Ba více než pozorovat, neboť se svými postavami vstupujeme sami do tohoto souboje a neseme vlastní myšlenky do rizika porážky s doufáním slavného vítězství.
Možná se vám to také stalo, nebo si vzpomenete, když zapřemýšlíte - nějaký docela malý moment vašeho života rozhodne o mnohém. Nemusí se jevit důležitý, ani závažný, ale stane se něčím, co vás neustále provází životem. Stalo se to také našim hrdinům. Nedá se ovšem říci, že by to náhoda vedla jejich osud, nikoli, vždyť ona událost je čeka na cestě, kterou si vybrali. Je pouze korunou jejich rozhodnutí. Proto je tak důležité volit si správnou cestu. Protože - co nás čeká na nesprávné?
Na rok 2008 už mi Česká republika nestačila, mířil jsem od začátku na Slovensko. Také tři dny se mi zdálo málo, plánoval jsem týden. Využil jsem výhody vysokoškoláka a vyrazil 1. září ihned po zapsání se do studia. Mimo sezónu se cestuje o poznání lépe, zvlášť když chce člověk být sám. Následující text je úryvek z 27 stránkového dopisu babičce a dědovi.
Zdravím vás, tak prázdniny jsou za námi a já jsem také zpět. Ačkoli na webu po mě nebylo ani stopy, nezahálel jsem tak docela a nyní mám zásobu kapitol. První ochutnávku nabízím už nyní, totiž opravenou verzi osmé kapitoly, se kterou jsem nebyl spokojen. Schválně, kdo z vás pozná změny?
Jako většina podobných webů bude i tento v prázdninovém čase v útlumu. Pokud jste pravidelnými návštěvníky, těším se na shledání s vámi v září! Pokud jste tak již neučinili, neváhejte si zatím přečíst nové, prázdninové číslo Eldorada, nebo navštívit některou z doporučených stránek.
V roce 2007 jsem se již cítil jako zkušený horal. Nejen kvůli dvěma sólovýpravám o kterých jsem vám už vyprávěl, ale také dvěma do výletům na Slovensko, o kterých jsem nevyprávěl. Na sólovýpravu jsem se zatím na Slovensko nepustil – čekaly na mě nedokončené Jeseníky. Bylo to v již na konci května (měl jsem po maturitě) a všude hlásili parádní počasí. Poučen o špatné dostupnosti Rýmařova jsem tentokrát startoval z Vrbna pod Pradědem. Cesta proběhla bez komplikací a já záhy směřoval po zelené turistické cestě na západ.
Tak s šestým místem jsme se přehoupli přes polovinu v počtu zveřejněných příspěvků. Martinův příspěvek je psán velmi osobně a bezpochyby patří k tomu zajímavějšímu co se v soutěži sešlo.
Páté místo bude pro vás, pravidelní čtenáři, takovým osvěžením. Není složité, čte se hezky volně a plynule a je hezké. Pohladí po duši, ale ani na zamyšlení se nezapomělo. Navíc je to jeden z prvních zaslaných příspěvků. Přeji příjemné čtení.
Drazí návštěvníci, pokud o tom ještě nevíte, tak vás (opět) s malým zpožděním upozorňuji na nové číslo časopisu Eldorado. O časopisu si můžete přečíst ve článku o něm,.
Věřím, že se vám soutěžní příspěvky na stále stejné téma ještě neomrzely. Každý totiž přistupuje k tématu jiným způsobem. Dnes se můžete začíst do fejetonu jedenáctileté Lucie Paterové a věřte mi, nebude to ztráta času. :: Pokud jde o mou tvorbu, z důvodu časové tísně jsem ji krátkodobě pozastavil. Tím spíše se mi hodí soutěžní příspěvky.
Pokud byste neměli číst nic jiného, toto si určitě přečtěte. Povídka co se umístila na třetím místě za to stojí. Napsala ji třináctiletá Kateřina Horová a svým výtvorem se vskutku může právem chlubit. Nebýt pár věcí, málem bych ji podezříval z podvodu s věkem. Ale nyní již se začtěte do poutavého textu. Přeji příjemné čtení.
Na druhém místě se objevila úvaha, jejíž už samotný název vypadá lákavě. S prvními třemi místy jsem byl vyloženě nadšený a věřím, že mi porozumíte po přečtení. Tentokráte totiž kromě literárního zážitku a námětu k přemýšlení dostanete také dávku s citem zasazených citátů. Pro povzbuzení autorky k dalšímu psaní, které je jistě žádoucí, použijte opět komentáře.
Milí soutěžící i nesoutěžící, jako první vám představuji vítěznou povídku ze soutěže na téma: "... na tom mi nejvíce záleží.". Můžete se začíst do povídky, která nese název Cesta a u které jsem naprosto přesvědčen, že mi dáte zapravdu, ohledně jejího umístění. Svůj názor připojte v komentářích.
Tak vážení soutěžící, výsledky jsou již známy. Soutěž hodnotím celkově jako vydařenou, přestože jsem původně očekával více než 13 příspěvků. Nicméně většina ze zaslaných textů byla zajímavá. Hlavním impulzem k vyhlášení soutěže byla zvědavost a v tomto ohledu nejsem zklamán.
Pro mou další sólovýpravu mi již přišly Beskydy příliš malé a hlavně hustě protkané turistickými cestami. Později jsem tam ještě našel zajímavá a pustá místa, ale člověku chvilku trvá, než se naučí číst z mapy takové informace, zvláště když se všechno učí sám. A tak jsem vyzbrojen dvoudenními zkušenostmi z loňska vyrazil do Jeseníků. Poučení číslo jedna: nejprve jíst, a pak chodit; číslo dva: tři litry vody s sebou, i když je to těžké; třetí poučení: teplejší spacák, i když zabere více místa.
Sledovali jste zprávy z moravskoslezského kraje - rozvodněné řeky, zatopená města, plné přehlady, přetékající mosty ... ? A napadla vás přitom otázka: Kde se ta všechna voda bere? Mě ano. A protože bydlím přímo v centru postižené oblasti, u lesa, ovšem v bezpečí na kopci, rozhodl jsem se zmíněnou otázku prozkoumat. Musím ovšem přiznat, že mě nevedly pouze intelektuální zájmy. No, řekněte sami, odolali byste výzvě, kterou skýtá zaplavený les, kdybyste bydleli přímo u něho a kvůli vodě se nedostali do práce, a tak seděli doma? Já rozhodně ne. Tak jsem se vydal na dobrodružnou výpravu začínající pod mými okny.
Opět se obracíme k trojici lidí, která se stává čím dál tím více nesourodou. Jak se to stane, že z promyšlených plánů jsou náhle trosky? Jak to přijde, že neomylný šestý smysl selže, aniž si to jeho vlastník, zvláště tak ostražitý jako Sorson, uvědomí? Sledujte se mnou události, které překvapí i vás a pokud se vás zmocní pocit, že neznáte cestu dál, buďte si jisti, že hrdinové jej také okusí.
Co je třeba k podniknutí sólovýpravy do hor? Vybavení, zkušenosti, štěstí, odvaha, plánování? Pokud jste dítětem a alespoň trochu poslušným, tak především svolení rodičů. To jsem dostal prvně v 17 letech. Z toho ostatního jsem měl možná tu odvahu. Čtete Foglara? Pokud ano, tak mě jistě znáte. Píše o mě často. Já jsem ten „papírový hoch co v neděli sedí s mamkou v parku v bílé košili a dává pozor, aby se neušpinil.“ A jsem na to hrdý!
Na sedmou kapitolu Stříbrného jezera jste museli čekat poněkud delší dobu. Bylo to tím, že jsem v příběhu objevil anachronizmus. Tento prohřešek proti času a prostoru mě přiměl k nové kontrole povídky. Problém je již vyřešený, ale vy nyní můžete čerpat z nápadu, který díky tomu přišel. Tento článek vám představí hlavně mapu, přehled míst, jmen a jejich významů a dále různé zajímavosti z pozadí vzniku a vývoje Stříbrného jezera.
Drazí návštěvníci, pokud o tom ještě nevíte, tak vás s malým zpožděním upozorňuji na nové číslo časopisu Eldorado. O časopisu si můžete přečíst o pár článků níže.
Anwa - záhadné slovo, které již v příběhu jednou zaznělo znovu sehraje svou důležitou roli, tentokrát pro Famisa a Elwen. Není to podivné? Zdá se jakoby náhodná shoda provázela dvě skupiny našich hrdinů a nehodlala je oupustit v radostech ani strastech, na cestách a dálavách. Dva elfy jsme zanechali v nečekané pasti sledujme nyní, jak se s náhlou překážkou vyrovnají tito bystří společníci, které však neprovazejí životem právě šťastné okolnosti.
U příležitosti nového měsíce bych se chtěl pochlubit pár statistickými daty o těchto stránkách. Hlavní důvod je ten, že návštěvnost za minulý měsíc (duben) poprvé prolomila tisícovou hranici. Těm kdo očekávají zároveň oznamuji, že další kapitola Stříbrného jezera tu bude velmi brzy.
Čeho je vlastně konec? Povídka se nám tak náhle (pro někoho možná nečekaně, ale je to podle plánu) schýlila ke konci. Avšak co ještě končí? David a Ron sotva začali své dobrodružství a už by mělo skončit? Nebo teprve začíná? Na každém konci něco začíná. Otázkou je, jestli je vždy to nové lepší, než to staré, co končí. Přejme proto našim dvěma chlapcům, aby to lepší bylo.
Nechci aby se z těchto stránek stala snůška nesmyslů, které snad dávají smysl mě, a pár mým známým, ale jinak nepřinášejí žádné relevantní informace, nebo jiný užitečný obsah. Proto odkazuji pouze na pár velmi zajímavých stránek, které mohu s čistým svědomým doporučit. Ze stejného důvodu se zde nenachází reklama, ani jiné upoutávky na kdeco. Tento článek tvoří výjimku, protože, i když je vlastně reklamou, je zároveň mým doporučením. Představuji vám časopis Eldorado.
Po dlouhé době jsem opět napsal také poezii. Jednoho večera jsem byl již unavený a chtěl spát. Ovšem můza (potvora jedna) se na mě vrhla a líbala mě přímo na ústa. Výsledek je moje první báseň psaná chiastický veršem. Jedná se o veršování známé především ze starověku a vyskytuje se například v některých biblických žalmech. Nevyužívá se přitom zvukové shody, jako u rýmu, ale významového křížení. V po sobě jdoucích verších se vždy opakuje jinými slovy totéž, ovšem v opačném pořadí - proto chiastický verš, podle řeckého písmena chí, které vypadá jako naše X.
Vyhraj 400 kč a popularitu v literární soutěži! Pokud navštěvuješ základní školu a písmenka nejsou tvůj nepřítel, ukaž co v tobě je a získej za to peníze, zveřejnění na webu, který denně navštěvuje 35 - 45 lidí, co chtějí číst a v časopise Eldorado. -=- Tak tedy vážení návštěvníci hodně štěstí :-)
Po delší době slíbená delší kapitola. I když si nejsem jistý, jak moc se mi povedla :-( Varování. Kolikrát by nám samotným dobré varování ve správný čas ušetřilo mnoho starostí a strastí. V dnešní kapitole se obracíme k lidským hrdinům příběhu, a těm se výsady být varován předem dostane. Ovšem je vůbec člověk připravený slyšet varování dříve, než je pozdě? Zpětně rozumí, ale je schopný pochopit tajemství, které ještě nespatřil? Sledujte se mnou, jak se s tím Sorson, Arya a Norden vyrovnají.
Úvodem se omlouvám za zpoždění se kterým sem nová kapitola přibyla. Dlouho chyběl jenom kousek, ale protože jsem i jinde měl hodně psaní, chyběla mi chuť a tím pádem i inspirace k pokračování. Většina známých stejně nestíhala číst atd. Zkátka k tomu mám dobré výmluvy. Dost již řečí, abychom se dostali k dnešnímu tématu: Pohrdání. Naši chlapci to nikdy neměli jednoduché. Avšak přímo, či nepřímo vlastním rozhodnutím se dostali na místa i do situací, kdy budou hodnotit a také budou hodnoceni. Kdo kým tedy pohrdne? Začtěte se a uvidíte sami. Přeji příjemný čas... Famiso.
Nic příjemného Rona ani Davida nečeká. Dnes budou oba dva překvapeni, kam je to zavedla cesta, kterou si nevybrali, ale přesto se rozhodli po ní jít. Pomalu se ukazuje, že to nebude cesta jen vzrušivého dobrodružství. Čekají je také chvíle, které by raději z příběhu vypustili, kdyby to bylo v jejich moci. Co myslíte, který z hrdinů bude spokojenější se svým osudem?
Už je to tak, naše hrdiny nečeká procházka růžovým sadem. Téměř to vypadá, jakoby jakási zlá vůle, nebo osud stály proti nim. (Nebo, že bych to byl já?) Budou potřebovat mnohé úsilí, aby se z tohoto dostali. ... Dozvíme se však konečně, kdo je ten malý chlapec, který si prožil tak těžké chvíle v minulé kapitole. Příjemné čtení - a neváhejte zanechat komentář ;-)
Kratičká mikropovídka. Minulý týden jsem si pustil z youtube playlist s Emilianou Torrini (když ji Clarett tak propaguje) a zatím dělal jinou práci. Zaujala mě ale píseň Gun. Pustil jsem si ji znovu. Pak jsem ukončil práci, zaklapl notebook a šel spát. Místo toho jsem ale napsal tuto povídku. Pod dojmem té atmosféry. Nečekejte však, že má něco společného s textem písně.
Jak napovídá název, v dnešní kapitole to ještě bude snadné a to i přesto, že to tak pro Davida ani Rona zpočátku nevypadá. A nebo je všechno jinak a dojem snadnosti je pouze klamem? Do čeho se to oba naši hrdinové vlastně tak lehkovážně pouštějí? A kam je zavede jejich vlastní rozhodnutí? Nad tím budete moci uvažovat do příští kapitoly :-)
Tento týden měly u nás děti jarní prázdniny, tak jsem měl nabitý program, ale přece jen je zde další kapitolka ke Stříbrnému jezeru. V této se nic nerozřeší, ba naopak, jak napovídá již název, čekají naše hrdiny vážné komplikace. Ať už se jedná o hrubou sílu, nebo jemnou, plíživou zradu, odkrývá se cosi, co změní běh dějin příběhu a poznamená tři z našich hrdinů. Zkušenější čtenáři mohou odhalit odpověď na otázku u předcházející kapitoly - kdo jsou hlavní hrdinové z lidí? Ale vynořuje se zde nová otázka: Jakou roli sehraje v příběhu ten malý chlapec z úvodu této kapitoly?
Tak je to tady. Již před časem slíbená první kapitola k nové povídce. Žánrově bych ji zařadil mezi fantasticko-dobrodružné povídky. Příběh je ze současnosti v České republice a hlavními hrdiny jsou dva kluci - čtenáři Harry Pottera. Snažil jsem se aby vyprávění bylo svižné a čisté, taky jsem si trénoval dialogy. Jak se to podařilo přísluší posoudit vám.
Dnes na své narozeniny si jako dárek zveřejňuji další díl povídky Stříbrné jezero. Elwen s Famisem zatím ponecháváme za Černými horami a naše pozornost se obrátí ke třem zbývajícím, hlavním, lidským hrdinům. Zatím se setkáváme se čtyřmi mladými lidmi. Že se nebudou věnovat žádné počestné činnosti, napovídá již sám název kapitoly. Sami pak můžete tipovat, kteří tři budou hlavními hrdiny. Své tipy pište do komentářů.
Slibované, tentokrát již delší, pokračování povídky, ve kterém dojde k hlavnímu dějovému zvratu. Co se stane, napovídá již sám název Útěk. Poprvé se zde setkáváme s hlavními hrdiny Famisem a Elwen ve věku, kdy se nám lépe představí. Přestože sami sobě příliš nerozumí, naleznou něco dostatečně žádoucího na to, aby kvůli tomu otestovali svou odvahu. Vezměte si příklad z Clarett a komentujte (třeba i jinak).
Naivní, nepravdivá a romantická mikro povídka. Její zveřejnění věnuji Clarett za všechny ty komentáře na mé stránce. Sama povídka je však již věnována mému kamarádu z dětství. Kvůli stěhování jsem však o něm již několik let neslyšel. ... Kdo mě zná, ví, že jsem milovníkem všeho tiše výjimečného, zvláštního, neobvyklého a nepozorovaně pozoruhodného. Zvláště pokud je to člověk. Takový on byl. Není chlapcem z této povídky, ale mají něco společného. Pochopíte, až přečtete.
Zatím ještě trochu kratší, stále úvodní kapitola, ve které se již setkáváme se dvěma z hlavních hrdinů. Zatím však v raném dětském věku. Již nyní ovšem dokáží výrazně ovlivnit své další osudy. Doufám, že vás tato kapitola naláká na pokračování, ve kterém už dojde k hlavnímu dějovému zvratu. Těším se na vaše názory - komentáře.
Prolog k nové kapitolovce, která bude čisté fantasy. Hlavními hrdiny jsou dvě elfské děti (přepočteno na lidský věk dvanáctiletí) a trojice mladých lidí (14 - 20 let). Použit je Tolkienův svět o několik let později (po zániku středozemě). Příběh nepřímo navazuje na Laisi Finwen - Dítě lesa a Princeznu Myšku. Prolog představuje celkovou situaci a rodiče jedné z hlavních postav. Doufám, že se bude líbit. K reakcím použijte komentáře dole. Pokračování bude velmi brzy, už je napsané.
Intelektuální symbolicko-fantastická próza o učiteli a chlapci. V podobenstvích pojednává o učitelově snaze zasahovat do chlapcova života a pomáhat. O nesnázích na které tato snaha naráží. O pocitu marnosti a naděje. A o účelu svědomitého doprovázení. Názory na tuto povídku jsou značně rozporuplné, ale ač tomu mnozí nevěří, opravdu obsahuje smysluplnou myšlenku. Pokud budete číst, přidejte se do diskuze, zde na stránkách je docela chabá.
Průvodce džunglí je alegorický příběh. Přenese vás do nespoutané divočiny, říše zvířat, děsivých močálů i míst plných života, kde srdce samo zpívá. Zúčastníte se krvavých soubojů a děsivých zápasů. Prožijete plno elektrizujících chvil a spolu s Tomem a jeho průvodcem Kimem překonáte sami sebe ve vzrušující pouti se záhadným cílem - Rájem. Tato cesta je příběh srdce, které zabloudilo v džungli života a hledá odvahu k žití i samo sebe a nalezne průvodce.
Krátké vyprávění starého dubu. Série prvně vychází v časopisu Posel. V této epizodě vypráví dub o jednom velice vzácném diamantu, který byl majetkem lesních obyvatel. Co se však stalo, když nádherný kámen náhle ztratil svůj lesk? Právě o tom je naše vyprávění.
Další epizoda z vyprávění mého přítele, starého dubu. V této epizodě starý dub vzpomíná na své dětství a svého otce. Kdysi, když byl malý, rozšířila se po celém lese zvláštní šedá nemoc. Nevyhnula se žádnému stromu. Ale právě otec mého přítele našel řešení. Příběh je o tom, jak se stromy s podivnou nemocí vyrovnají. Přeji příjemné čtení. Neváhejte pak zanechat komentář.
Zatím poslední zde zveřejněná epizoda z vyprávění starého dubu. Psáno pro časopis Posel. Tentokrát přicházím k dubu v zimě a on spí. Nedokáži jej probudit. Potká mě však štěstí, protože místo něho mi vypráví sněhová vločka. Dovídám se zajímavou příhodu z mladických let nyní již starého dubu. Přeji příjemně strávený čas při čtení těchto řádků...
Kratičká symbolická úvaha. Starší slohová práce ze střední školy na téma puberta, dospívání, prosazení se ve společnosti, zklamání atd. Vaše názory pište do komentářů!
Jedno A4 pohádka pro menší děti. Kromě toho, že vyhovuje zadání - totiž názvu - poučuje o odvaze a strachu z neznámého. Takové milé čtení pro odpočinkovou chvilku.
Poučná křesťanská povídka (něco jako středověké morality) se schématem klasické pohádky: Bohatý král má pět synů, kteří vyrážejí do světa. Vše se ale velmi brzy zkomplikuje a z pohádky se stává dramatický příběh. Lze číst i bez poučných pasáží. Původně psáno pro dětský křesťanský tábor.